Çiler Ilhan: Zamilované románky
Turecká prozaička a esejistka Çiler İlhanová (nar. 1972) líčí okolnosti vojenského převratu v Turecku v roce 1980, píše o děsivém filmovém dokumentu Muka v Diyarbakirském vězení č. 5., o věznění novinářů a o svém vztahu k literární tvorbě. Její esej Zamilované románky poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Absolventka mezinárodních vztahů a politologie Bosporské univerzity v Istanbulu se poprvé blýskla v jedenadvaceti letech, kdy získala cenu poroty v prestižní literární soutěži pojmenované po spisovateli Yaşaru Nabim. Své krátké prózy však dlouho publikovala pouze časopisecky, teprve v roce 2006 vydala sbírku povídek Rüya Tacirleri Odası (Komnata obchodníků se sny). O čtyři roky později následovala další, pojmenovaná Sürgün (Exil), za niž mj. získala Cenu Evropské unie za literaturu.
V různých životních údobích pracovala jako hoteliérka, spisovatelka na volné noze a redaktorka, působila také jako PR manažerka luxusního hotelu Kempinski v Istanbulu. V současnosti je šéfredaktorkou turecké mutace časopisu Condé Nast Traveller. Jako motto si zvolila Einsteinovu maximu „Všechno by mělo být co nejjednodušší, ale ne jednodušší.“
Účinkuje: Dana Černá
Překlad: Petra Sedmíková
Připravila: Petra Kultová
Režie: Vlado Rusko
Natočeo v roce 2018.
Připraveno ve spolupráci s Měsícem autorského čtení 2018.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Sacher-Masocha
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
