Čičičí! Jsou tu kluci kočičí...

Jádro skupiny, tedy hráč na housle, banjo a kytaru Jakub Sejkora a akordeonista Josef Jeřábek, vykrystalizovalo v 90. letech v prostoru, kde by to jeden zrovna nečekal – na věhlasném pražském hřbitově na Malvazinkách, kde zmínění muzikanti v té době pracovali jako hrobníci. A genius loci místa posledního spočinutí Jakuba Arbese, Ladislava Klímy či Mejly Hlavsy se do textů „kocouřích“ písniček vkrádá dodnes, i když už ne tak podstatnou měrou jako na starším, téměř monotematickém albu Malvazinky.

Studiová novinka, na které vůdčí osobnosti kapely doplňuje bubeník a hráč na trubku Tomáš Jeřábek, se od předchozí nahrávky liší i hudebně. Stále převládají divoké „dupárny“, jejichž refrény často umocňuje příležitostný dětský sbor jménem Drápek (jak také jinak...?), přibylo však zadumanějších temp, v nichž se díky aranžérské nápaditosti daří i jemnějším výrazovým odstínům, a záběr tria se tak rozšiřuje o bluesové a jazzové podtóny.

Plačící kočku mají dosud posluchači zařazenou v kolonce, jíž dominují jiné šramlovité pražské bandy jako Neočekávaný dýchánek či Rudovous. Schopností dále rozvíjet původní koncept „truchlivých písní a divokých tanců“ se ale někdejší krchovničtí přiřazují až k propracovanému folkrocku formací, jako je například Traband, na jehož rané období kolem debutového alba Kolotoč jako by „kočičáci“ na nové desce navazovali.