České stopy v drážďanské Obrazárně starých mistrů. Jakou roli sehrály Čechy v jejích sbírkách?
Desetidílný cyklus vyprávění o slavných uměleckých dílech v Obrazárně starých mistrů, proslulé galerii patřící Státním uměleckým sbírkám v Drážďanech. V příbězích těchto artefaktů sehrály významnou roli Čechy.
1. díl: Dárek jako vyšitý: Adriaen de Vries, Kristián II., saský kurfiřt, bronzová plastika, 1603
Ve světle zalité sochařské galerie drážďanské Obrazárny mezi plastikami svalnatých antických hrdinů, tančících bohyň a nonšalantně se povalujících alegorických postav působí mramorové a bronzové monumentální busty panovníků poněkud těžkopádně a strojeně. Jeden sochařský portrét přesto celkem rychle upoutá návštěvníkovu pozornost.
Není to kvůli uhrančivému pohledu zpodobněného saského vládce Kristiána II., ale spíše je to způsobeno křivkami obnažených těl něžně se objímajících dvou křehkých krásek na podstavci této necelý metr vysoké bronzové plastiky. Drží se za ruce přímo nad erbem s insigniemi Saska, zkříženými kurfiřtskými meči, routovým věnečkem a korunovačním kurfiřtským kloboukem.
Zdá se, že podpírají herkulovské poprsí bezrukého panovníka, oděného do nádherného bojového kyrysu. Na jeho náprsním pancíři se vyjímá velký přívěsek s dvouhlavým orlem, který drží v drápech medailon s portrétem císaře Rudolfa II.
2. díl: Falešný Leonardo: Bartolomeo Veneto, Salome s hlavou Jana Křtitele, olej na dřevě, kolem 1520/1525
Uomo universale Leonardo da Vinci není zastoupen v žádné české galerii. V dávné minulosti však tomu bylo jinak. Na Pražském hradě se po několika desetiletích nacházel jeden z nejpopulárnějších portrétů renesance: slavná Dáma s hranostajem, pravděpodobná podobizna Cecilie Gallerani, oficiální favoritky milánského vévody Ludovica Sforzy, zvaného Il Moro, nyní vystavená v Muzeu knížat Czartoryských v Krakově. Náležela k pražským uměleckým sbírkám císaře Rudolfa II. Předpokládá se, že v roce 1648 byla se stovkami obrazů uloupena Švédy a pak putovala do Říma se švédskou královnou Kristinou po její abdikaci.
Tím však Leonardova přítomnost v Praze neskončila. Když v roce 1688 pobýval v české metropoli švédský architekt Nikodemus Tessin mladší, tak si zaznamenal poznámky plné obdivu k Leonardově Madoně s dítětem z hradní galerie. Bohužel již není známo, které plátno měl konkrétně na mysli.
Jméno všestranného renesančního génia se znovu skloňovalo o šedesát let později, kdy saský kurfiřt a polský král August III. usiloval o doplnění své Obrazárny o významná díla z císařské umělecké kolekce v Praze, k nimž patřilo i znázornění Salome s hlavou Jana Křtitele.
3. díl: Rozmluva mezi císařským antikvářem a malířkou v kalhotkové roli: Marietta Tintoretto, Autoportrét s Jacopem Stradou, olej na plátně, kolem 1567/1568
V dané souvislosti teprve nedávno bylo přisouzeno autorství pozoruhodného obrazu Autoportrét s Jacopem Stradou v drážďanské Galerii starých mistrů malířce Mariettě Robusti, známé jako La Tintoretta, dceři slavného benátského malíře Jacopa Tintoretta.
V roce 2009 britský historik umění Duncan Bull, kurátor Rijksmusea v Amsterdamu, podložil tento objev věrohodnými argumenty. Několik desetiletí v císařské galerii na Pražském hradě bylo toto její dílo považováno za Tintorettův originál, jak opakovaně uváděly zdejší inventáře.
4. díl: Brutální erotika v mytologickém hávu: Joseph Heintz starší, Únos Proserpiny, olej na mědi, asi 1595
„Nikdy jsem na žádném obraze neviděl tolik krásy,“ poznamenal prý císař Rudolf II., když poprvé spatřil Únos Proserpiny, efektní dílo Josepha Heintze staršího, na němž šestnáct nahých nebo spoře oděných žen s jemně modelovanými svůdnými bělostnými těly trne hrůzou. Odvracejí se v žalu, rozpínají ruce v extázi jako svědkyně brutálního únosu mladé obnažené dívky Proserpiny, která byla líbeznou dcerou římského hromovládného Jupitera a římské bohyně úrody a obilí Cerery.
Vládce podsvětí Pluto, zběsile uhánějící po zamračené nebeské klenbě na svém voze taženém spřežením čtyř mohutných koní, v nestřeženém okamžiku vytrhne Jupiterovu dceru jejím družkám. Ledový chlad zářivých barev propůjčuje temnému výjevu vysokou dramatičnost a dynamiku. Malíř mistrně podtrhl Proserpininu nezkrotnou povahu, její zoufalou snahu uniknout ze sevření démona smrti. Ponurá lesní scenérie a bledý jas světla na obloze dodávají samotnému ději na vážnosti, a tak zdůrazňují bezmocnost přihlížejících krásek vůči nepřízni osudu své přítelkyně. Pojetí surového uchvácení Proserpiny prozrazuje malířův smysl pro nadsázku.
Související
-
Česká imaginace v Drážďanech
Kulturní instituce Staatliche Kunstsammlungen Dresden (Státní umělecké sbírky Drážďany) patří k nejvýznamnějším a nejstarším muzejním komplexům na světě.
-
Skvosty v drážďanském zámku. Objevte mistrovské artefakty spjaté s Čechami
Nový dvanáctidílný cyklus Mariuse Winzelera, ředitele drážďanské sbírky Zelená klenba a publicisty Ivana Hartmanna.
-
Skvosty pod Zelenou klenbou v drážďanském zámku II. Objevte mistrovské artefakty spjaté s Čechami
Druhá série cyklu ředitele drážďanské sbírky Zelená klenba Mariuse Winzelera a publicisty Ivana Hartmanna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
