České stopy v drážďanské Obrazárně starých mistrů. Jakou roli sehrály Čechy v jejích sbírkách?

1. díl: Dárek jako vyšitý: Adriaen de Vries, Kristián II., saský kurfiřt, bronzová plastika, 1603

Ve světle zalité sochařské galerie drážďanské Obrazárny mezi plastikami svalnatých antických hrdinů, tančících bohyň a nonšalantně se povalujících alegorických postav působí mramorové a bronzové monumentální busty panovníků poněkud těžkopádně a strojeně. Jeden sochařský portrét přesto celkem rychle upoutá návštěvníkovu pozornost.

Christian II. Kurfürst von Sachsen (1583–1611)|foto:Marius Winzeler, skdmuseum.de - (5115576)

Není to kvůli uhrančivému pohledu zpodobněného saského vládce Kristiána II., ale spíše je to způsobeno křivkami obnažených těl něžně se objímajících dvou křehkých krásek na podstavci této necelý metr vysoké bronzové plastiky. Drží se za ruce přímo nad erbem s insigniemi Saska, zkříženými kurfiřtskými meči, routovým věnečkem a korunovačním kurfiřtským kloboukem.

Zdá se, že podpírají herkulovské poprsí bezrukého panovníka, oděného do nádherného bojového kyrysu. Na jeho náprsním pancíři se vyjímá velký přívěsek s dvouhlavým orlem, který drží v drápech medailon s portrétem císaře Rudolfa II.

2. díl: Falešný Leonardo: Bartolomeo Veneto, Salome s hlavou Jana Křtitele, olej na dřevě, kolem 1520/1525

Salome s hlavou Jana Křtitele|foto:Bartolomeo Veneto

Uomo universale Leonardo da Vinci není zastoupen v žádné české galerii. V dávné minulosti však tomu bylo jinak. Na Pražském hradě se po několika desetiletích nacházel jeden z nejpopulárnějších portrétů renesance: slavná Dáma s hranostajem, pravděpodobná podobizna Cecilie Gallerani, oficiální favoritky milánského vévody Ludovica Sforzy, zvaného Il Moro, nyní vystavená v Muzeu knížat Czartoryských v Krakově. Náležela k pražským uměleckým sbírkám císaře Rudolfa II. Předpokládá se, že v roce 1648 byla se stovkami obrazů uloupena Švédy a pak putovala do Říma se švédskou královnou Kristinou po její abdikaci.

Tím však Leonardova přítomnost v Praze neskončila. Když v roce 1688 pobýval v české metropoli švédský architekt Nikodemus Tessin mladší, tak si zaznamenal poznámky plné obdivu k Leonardově Madoně s dítětem z hradní galerie. Bohužel již není známo, které plátno měl konkrétně na mysli.

Jméno všestranného renesančního génia se znovu skloňovalo o šedesát let později, kdy saský kurfiřt a polský král August III. usiloval o doplnění své Obrazárny o významná díla z císařské umělecké kolekce v Praze, k nimž patřilo i znázornění Salome s hlavou Jana Křtitele.

3. díl: Rozmluva mezi císařským antikvářem a malířkou v kalhotkové roli: Marietta Tintoretto, Autoportrét s Jacopem Stradou, olej na plátně, kolem 1567/1568

V dané souvislosti teprve nedávno bylo přisouzeno autorství pozoruhodného obrazu Autoportrét s Jacopem Stradou v drážďanské Galerii starých mistrů malířce Mariettě Robusti, známé jako La Tintoretta, dceři slavného benátského malíře Jacopa Tintoretta.

Marietta Tintoretto: Autoportrét s Jacopem Stradou, olej na plátně, kolem 1567/1568|foto:skdmuseum.de - (5115576)

V roce 2009 britský historik umění Duncan Bull, kurátor Rijksmusea v Amsterdamu, podložil tento objev věrohodnými argumenty. Několik desetiletí v císařské galerii na Pražském hradě bylo toto její dílo považováno za Tintorettův originál, jak opakovaně uváděly zdejší inventáře.