SERIÁL

České drama a český hrdina

Roboti triumfují, scéna ze hry Karla Čapka R.U.R. (Journal of Electrical Workers and Operators, December 1929, p. 632.)

Úvahy, definice a pochybnosti o českém dramatickém hrdinovi, jakož i způsobu jeho zobrazení v české dramatické tvorbě v původních dvanácti dílech seriálu vedou autoři, dramaturgové a divadelní pedagogové Zuzana Sílová a Jaroslav Vostrý. Další tři díly připravili Vendula Ježková, Alena Zemančíková a Miroslav Zelinský.​

„Doménou hrdiny je zápas, boj, ve kterém jde vždy nakonec o život,“ píšou autoři v knize, která na základě rozhlasového seriálu vyšla v nakladatelství KANT v roce 2018. A právě takový zápas spojuje hrdiny J. K. Tyla, Vítězslava Hálka, Jaroslava Vrchlického, Aloise Jiráska, bratří Mrštíků, Viktora Dyka, Jaroslava Hilberta, Rudolfa Medka, Františka Langra, Karla Čapka i Josefa Topola.

1/12 Drahomíra aneb Co dělá jevištní postavu hrdinou či hrdinkou dramatu

Jako výchozí dílo pro výše zmíněné úvahy zvolili Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová drama Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové. Tylova Drahomíra „zahajuje ne zas tak malou řadu českých dramatických hrdinek“ a spor jejích synů Boleslava a Václava pak „představuje součást věčného sporu nejen o národní povaze a národním údělu či ideji, ale také – a logicky – součást sporu o české pojetí hrdinství.“

Účinkují: Apolena Veldová (Drahomíra), Johana Tesařová (Ludmila), Igor Bareš (Hněvsa), Miroslav Táborský (Tyra), Jaroslav Plesl (Václav) a Lukáš Hlavica (Boleslav). Průvodní slovo čtou autoři pořadu – Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová.

 2/12 Od Tyla k Vrchlickému aneb Hrdina a příběh

V druhé části seriálu mapujícího problematiku hrdiny v českém dramatu se autoři znovu vracejí k hrdinům svatováclavské legendy, především ke kněžně Drahomíře. Srovnávají Vrchlického pojetí této rozporuplné ženské hrdinky v České trilogii s verzí Josefa Kajetána Tyla ve hře Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové. Zamýšlejí se nad tím, do jaké míry se na Vrchlického postavách i dějových peripetiích podepsaly požadavky tehdejší doby a divadelní konvence. Ukázky do pořadu vybírali autoři tentokrát z her Jaroslava Vrchlického Drahomíra a Bratři.

Účinkují: Apolena Veldová (Drahomíra), Igor Bareš (Radslav), Jaroslav Plesl (Václav). Průvodní slovo Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová.

3/12 Jan Hus: hrdina, nebo mučedník?

Připomínání odkazu Mistra Jana Husa, kněze a církevního reformátora, který neváhal za svou pravdu obětovat život, sehrálo významnou úlohu v zápase za svobodu a sebeurčení českého národa. Jako důležitý symbol českých emancipačních snah se stal také hlavní postavou her Josefa Kajetána Tyla (Jan Hus, 1848) nebo Aloise Jiráska (Jan Hus, 1911). Můžeme však v případě těchto dramat mluvit o Husovi jako o dramatickém hrdinovi? A nejsou dramata o Janu Husovi především historickými žánrovými obrazy, jejichž účel je především didaktický? Tyto otázky si kladou Zuzana Sílová a Jaroslav Vostrý v dalším pokračování svého seriálu o hrdinech a hrdinkách v českém dramatu.

Účinkují: Martin Myšička (Jan Hus), Ivan Řezáč (Štěpán z Pálče), Růžena Merunková (Marketa, matka Jana Husa), Martin Zahálka (Chlum). Průvodní slovo Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová.

4/12 Záviš z Falkenštejna: hrdina a individuální zájem 

Zuzana Sílová a Jaroslav Vostrý srovnávají obraz legendárního příslušníka mocného rodu Vítkovců Záviše s Falkenštejna v tragédiích Václava Hálka a Jaroslava Hilberta a sledují, jakým způsobem se oba dramatici vyrovnávají s legitimitou Závišova pokusu chopit se moci po boku královny Kunhuty.

Účinkují: David Matásek (Záviš z Falkenštejna), Dana Černá (Kunhuta), Martin Zahálka (Čeněk), Ivan Řezáč (Ruperto), Jan Meduna (Václav). Průvodní slovo Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová.

5/12 Don Quijote Viktora Dyka: rytíř a možnost hrdinství v moderní civilizaci 

Uvedení básnického dramatu Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota o neslučitelnosti romantického snu o hrdinství a přízemního světa, který se řídí jen pragmatickým rozumem, se stalo jednou z důležitých premiér v historii moderního českého divadla. Hru, kterou autor vydal tiskem v roce 1911, uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech roku 1914 v režii Františka Zavřela. S čím se obracel básník Viktor Dyk na české publikum vpředvečer první světové války a jaké je poselství jeho titulního hrdiny dnes?

Účinkují: Ivan Řezáč (Don Quijote), Helena Dvořáková (Dolores), Martina Hudečková (Hospodyně), Lucie Polišenská (Neť). Průvodní slovo Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová.

6/12 Od Salomeny k Maryše: české drama a ženská emancipace

Po řadě mužských hrdinů se Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová v cyklu věnovaném českému dramatu dostávají ke dvěma ženským divadelním hrdinkám - titulním postavám z tragédie Bohumila Adámka Salomena a dramatu bratří Mrštíků Maryša. Oběma je společný úděl nešťastně provdané ženy, v obou hrách se dostávají do rozporu individuální práva jedince se zájmy nebo nároky společnosti. V ukázkách se autoři soustředili na zapomenutou tragédii Bohumila Adámka Salomena, vzešlou z dramatické soutěže vypsané k otevření českého Národního divadla.

Účinkují: Daniela Kolářová (Salomena), Viktor Preiss (Hroznata Prostiborský), Josef Somr (Zoan da Ponte). Průvodní slovo Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová.

7/12 Od Janošíka k Loupežníkovi: hrdina a uličník 

Když měla v roce 1910 na jevišti premiéru tragédie Jiřího Mahena Janošík, uveřejnili tehdy třiadvacetiletý Josef Čapek a dvacetiletý Karel Čapek kritické úvahy nad hrdinstvím titulní postavy Mahenovy hry. Z horizontu svých tehdejších životních zkušeností měli velmi málo pochopení pro Janošíkovo váhání, které projevuje, když má rozhodnout o právu vzít život druhému člověku. Jaký byl tedy podle mladých bratří Čapků ideál hrdinství? A jakou proměnu tento ideál doznal ve slavné komedii Loupežník, kterou Karel Čapek dokončil o deset let později? Sedmému dílu cyklu České drama a český hrdina, dali autoři, Zuzana Sílová a Jaroslav Vostrý, podtitul Od Janošíka k Loupežníkovi: hrdina a uličník.

Účinkují: Petr Lněnička (Janošík), Týna Průchová (Anka), Marek Němec (Ilčík/Adamčík) a Marek Holý (Vlček), Lukáš Hlavica (Šandor), Miroslav Táborský (profesor). Průvodní slovo Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová.

8/12 Medkův Plukovník Švec a hrdinský ideál první republiky

V roce 1928 - k 10. výročí samostatného československého státu - měla premiéru hra Plukovník Švec básníka, dramatika Rudolfa Medka. Titulní postava Medkovy hry má svůj reálný předobraz v osobnosti legionářského důstojníka Josefa Jiřího Švece, hrdiny od Zborova a velitele praporu československých legionářů z bojů o Kazaň, o Penzu nebo u Samary. 25. října spáchal plukovník Švec sebevraždu, poté, co mu vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost a odmítli nastoupit proti přesile bolševických jednotek, které legionářům bránily v odchodu z Ruska. Po Švecově smrti pluk rozkaz svého velitele splnil.

V ukázkách ze hry, které režijně nastudoval Lukáš Hlavica, uslyšíte Kamila Halbicha, Martina Zahálku, Igora Bareše, Jiřího Hromadu, Jiřího Knota, Zdeňka Dolanského. Průvodní slovo čtou autoři pořadu Zuzana Sílová a Jaroslav Vostrý.

9/12 Od velkého tragického hrdiny k hrdinství takzvaného obyčejného člověka

V devátém díle cyklu České drama a český hrdina se jeho autoři Zuzana Sílová a Jaroslav Vostrý zaměřili na dvě hry Františka Langera - Periférie a Jízdní hlídka. Dramata od sebe dělí 10 let a obě představují do jisté míry protikladné pojetí hrdiny a hrdinství.

Zatímco Periferií (1925) jakoby se Langer hlásil k čapkovskému zájmu o obyčejného, zdánlivě ničím mimořádného člověka, v Jízdní hlídce (1935), která vznikla v čase sílícího pocitu ohrožení ještě mladého československého státu, se hlavními postavami stávají legionáři, to znamená skuteční hrdinové z bojů o naši samostatnost.

S použitím úryvků z rozhlasových inscenací Františka Langera Periferie (1973, úprava a režie Josef Červinka) a Jízdní hlídka (1997, režie Jiří Horčička) připravili a účinkují Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová. Režie Lukáš Hlavica.

10/12 Bílá nemoc čili Hrdina blázen a blázen jako hrdina

Předposlední hra Karla Čapka Bílá nemoc byla uvedena v roce 1937. „Není žádný div, že v době, kdy Čapek svou Bílou nemoc psal, tedy v době zesilujícího ohrožení Československa nacistickým Německem, se neodbytným námětem k přemýšlení mohlo a muselo stát hrdinství.“ Jak Karel Čapek problematiku hrdinství ve hře pojímá, je doktor Galén, který se snaží odvrátit válečný konflikt, hrdinou nebo spíše antihrdinou?

Jaroslav Vostrý a Zuzana Sílová dali svému pořadu podtitul Hrdina blázen a blázen jako hrdina. Ukázky z Bílé nemoci pocházejí z archivní studiové nahrávky původně divadelní inscenace z roku 1958, která zachytila skvělé herecké výkony především Františka Smolíka jako doktora Galéna a Zdeňka Štěpánka jako Maršála. Seriál České drama a český hrdina režíruje Lukáš Hlavica, komentář čtou autoři pořadu.

11/12 Ještě jednou o hrdinství s Karlem Čapkem

Ve své poslední hře Matka z roku 1938 Čapek promýšlí pojem hrdinství opravdu důkladně a z mnoha úhlů. Proti přirozené mužské touze dosáhnout v životě něčeho velkého a třeba za to položit i život, staví titulní hrdinka - matka pěti synů - povinnost přežít a chránit svou rodinu.

Čapkovu Matku dnes těžko můžeme číst, aniž bychom si do ní promítali všeobecnou mobilizaci v září 1938 a následnou mnichovskou dohodu. A také Čapkovu smrt v prosinci 1938, která byla přímým důsledkem podzimních událostí.

V ukázkách ze hry, které i tentokrát režijně nastudoval Lukáš Hlavica, účinkují Marta Vančurová, Miroslav Táborský a Kamil Halbich. Průvodní slovo čtou autoři pořadu Zuzana Sílová a Jaroslav Vostrý.

12/12 Hrdina a osud v Konci masopustu Josefa Topola

Ve dvanácté části cyklu Zuzany Sílové a Jaroslava Vostrého o hrdinech a hrdinkách českého dramatu se autoři zaměřili na básnické drama Josefa Topola Konec masopustu. Hra vznikla v rámci dramaturgické tvůrčí dílny pražského Národního divadla a její premiérou vyvrcholila snaha režiséra Otomara Krejči a dramaturga Karla Krause o původní dramatickou tvorbu zbavenou dobového socialistického schematismu. Poprvé byl Konec masopustu uveden v Olomouci v roce 1963, v pražském Národním divadle mohl Otomar Krejča hru nastudovat až o rok později. Topolova tragédie odehrávající se během kolektivizace českého venkova, v jejímž středu stojí rolník František Král, který se jako jediný ve vsi rozhodl nevstoupit do družstva, v publiku silně rezonovala. Její uvedení se patří k největším událostem českého poválečného divadla.

Dunajská legenda

Cyklus doplňujeme příspěvkem o divadle slovenském. Ale ne tak docela – drama, o kterém bude řeč, se týká společného období českých a slovenských dějin, Velké Moravy. Pořad nazvaný Dunajská legenda je krátkou a výběrovou sondou do života velkomoravské tradice na Slovensku. Východiskem je reflexe divadelní hry Franka Wollmana, českého slavisty a dramatika působícího částečně v Bratislavě.

Drama tematizuje blížící se konec Velké Moravy, která nese v titulu jméno jednoho z nejvýznamnějších knížat, Rastislava. Kromě Wollmana se ovšem na podobě hry výrazně podílel český výtvarník Jaroslav Jareš.

Hudbou, která pořad provází a spojuje celé téma takřka přes celé jedno století, je konceptuální album jazzrockové formace Fermáta, které dalo název i našem pořadu, Dunajská legenda.

Ukázky z dramatu čte herec Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Vladimír Polák.

Spustit audio