Češi rybaří s velkou vášní, není to pro ně taková každodennost, říká režisérka dokumentu Svéráz českého rybolovu Ivana Pauerová Miloševič

Narodila se v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, a celé dětství strávila u moře. Téma rybolovu ji paradoxně ale zlákalo až po příchodu do Prahy. „V České republice vidím pro rybaření daleko větší vášeň než u nás. Možná je to tím, že ryby v Česku nemáme pod nosem, není to taková každodennost jako v přímořských zemích,“ přemítá.

Snímek z dokumentární komedie Svéráz českého rybolovu|foto:Aerofilms

Ve svém zbrusu novém snímku Svéráz českého rybolovu sleduje partu jihlavských rybářů – hrstku z patnácti tisícovek Čechů a Češek, kteří se každoročně vydávají za lákadlem nachytat si zdarma až dvacet kilo mořských ryb na hlavu při pobytu delším než týden.

V očích režisérky je film portrétem běžného stárnoucího českého muže okolo padesátky. Je pořád lovec a borec? Jak se s myšlenkou na stárnutí sžívá? Má z toho mindrák? Rybolov tak ve Svérázu zastupuje jakoukoliv jinou kratochvíli muže ve vyšším středním věku. Jak Ivana Pauerová Miloševič v rozhovoru řekla, s jihlavskou partou se na jednu mentální loď dostali během deseti minut. „Myslím si, že zůstanou mými přáteli po zbytek života. Můžete být z úplně jiné věkové skupiny, ale v okamžiku, kdy si porozumíte, najednou o nic nejde.“ Premiéry snímku se bohužel nedožil jeden člen této rybářské party, jenž letos na jaře podlehl covidu.

Čtěte také

Nachází štěstí v momentech, kterým se ostatní vyhýbají, říká dokumentaristka Linda Kallistová Jablonská o hrdince filmu Psí láska

Ivana Pauerová Miloševič ve Vizitce mluvila o tom, jak se z původně televizního formátu vyvinul film pro velké plátno, do jaké míry sleduje společenskou situaci v domovské Bosně a Hercegovině, proč jedním z jejích témat v minulosti byla kontroverzní instituce na ochranu práv dětí Barnevernet anebo jak funguje Institut dokumentárního filmu, u jehož zrodu před dvaceti lety stála.