Barbora Baronová: Kniha Ženy o ženách ukazuje, jak dokumentaristky při práci řeší etické i technické problémy

Barbora Baronová dnes patří mezi uznávané literární dokumentaristky, přičemž svůj aktuální projekt dokončila teprve nedávno. Koncem roku jí vyšla téměř tisícistránková kniha Ženy o ženách, v níž formou důkladných rozhovorů mapuje práci téměř třiceti žen – dokumentaristek. Těch známých, jako je třeba Apolena Rychlíková, Zuzana Piussi, Petra Procházková nebo Olga Sommerová, ale i těch, o nichž média tak často neinformují.

S podklady, z nichž graficky velmi pěkně vyvedenou knihu na záměrně lehkém papíře vytvořila, obhájila na konci loňského roku disertaci na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Téma o ženách, které různým způsobem přistupují k dokumentování dění kolem sebe, se přitom začalo rodit hodně netradičně – v roce 2014 na stipendijním pobytu v Japonsku.

Barbora Baronová: Ženy o ženách |foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

„Poznala jsem tam skvělou fotografku, která dělala doktorát o ženské pornografii. Tehdy jsem si uvědomila, že disertace může být zábava,“ vzpomíná na dobu, kdy se vrhla do rešerší a skrz ně našla vedoucí svého budoucího projektu Janu Janíkovou.

Cílem práce na tomto tématu bylo ukázat, že dokumentární obsah mohou vytvářet i ženy, které se samy za dokumentaristky nepovažují. Inspirací si byla z počátku sama – zajímalo jí totiž i to, jak ostatní ženy řeší technické, diskriminační, etické a další problémy, s nimiž se ona během své práce na vlastní kůži setkává.

Pro autorku bylo důležité, aby se v publikaci doplňoval přístup žen pocházejících z akademického, novinářského, ale i uměleckého prostředí. Všechny sféry totiž přistupují k dokumentování různých osudů či cest jinou metodou a mají také například jiná etická pravidla.

Když se zakousneme, jedeme jako draci

Ženským tématům se Barbora Baronová věnuje dlouhodobě, za čtyři roky starou knihu Intimita, v níž otevírá témata jako deprese, prostituce nebo život s hendikepem, dostala cenu Magnesia Litera. „Byla to doba, kdy jsem si sama začala vést deník a kdy jsem začala zkoumat jiné dokumentaristky,“ říká a přiznává, že projekt ženy o ženách tak pro ni byl jistým druhem terapie a vyrovnání se s příběhy, k nimž se jak dokumentaristka během kariéry přiblížila.

Barbora Baronová: Slečny|foto: Freepik

Na této knize, stejně jako na publikaci Ženy ženám a na debutu Slečny o neprovdaných ženách, pracovala se svou blízkou duší, fotografkou Ditou Pepe. „Jsme ženy, které baví tvůrčí práce, obě jsme velmi pečlivé a poctivé a taky jsme obě trochu workoholičky. Když se zakousneme, jedeme jako draci. Máme se rády, vypomáháme si, když je potřeba, tak jí při focení svítím,“ popisuje Barbora Baronová pilíře jejich přátelství. 

Čtěte také

Dita Pepe: Fotografování chápu jako příležitost, jak posunout svoje vnímání a žít lepší život

Slečny byly pro Barboru Baronovou speciální hned v několika ohledech. Uvědomila si, jak velká škála důvodů může stát za tím, že žena nevstoupí do manželského svazku anebo nemá dítě. Zároveň zjistila, jak těžké je napříč generacemi i různými sociálními vrstvami obhájit fakt, že hodnota člověka nepadá s nesplněným očekáváním okolí.