Celoživotní skaut i symbol socialistické architektury. Obdivovaný i zatracovaný Karel Prager se narodil před 100 lety
Nikdy nebyl v KSČ a po roce 1971 se o jeho tvorbě nesmělo oficiálně mluvit a psát. Přesto v 90. letech upadl v nemilost jako architekt komunistického režimu. Karel Prager byl jednou z nejvýraznějších osobností poválečné československé architektury a jeho stavby představí v seriálu Mozaiky Radomíra Sedláková, historička a teoretička architektury a autorka knihy „Karel Prager: Lidé si na nové věci teprve musí zvyknout“.
Jeho tvorby si nešlo nevšimnout, jen málokoho nechávala klidným.
Radomíra Sedláková, historička a teoretička architektury
Karel Prager se narodil 24. srpna 1923 v Kroměříži jako syn důstojníka Československé armády a ženy v domácnosti. Měl, jak se říká, tah na branku. Byl cílevědomý, dominantní, náročný, energický i výbušný. „Já jsem ho poznala v roce 1988 a přiznám se, že mě překvapilo, jak byl nenápadný. Často používané slovo kontroverzní mě ve spojitosti s ním popuzuje, byl to velmi dobrý architekt, který se nechtěl spokojit s tím, co zná, co ví a pořád hledal nová řešení,“ říká Radomíra Sedláková.
Inovativní prosklená „makrokoule“ nebo dům nad domem
Prager vstoupil do praxe na začátku 50. let, tedy v období socialistického realismu. Jeho první realizace najdeme v Ostravě-Porubě, ve Strakonicích a také v pražských Vršovicích. Už na počátku 60. let ovšem vzbudil pozornost inovativní budovou Ústavu makromolekulární chemie na pražských Petřinách, která působila „jako z jiného světa“. Inspirovaná fasádami Ludwiga Miese van der Rohe byla výjimečná nejen svým výrazem, ale i materiálovým a konstrukčním řešením.
Symbolem nepochopení Pragerovy tvorby byla budova Federálního shromáždění, která vznikala na přelomu 60. a 70 let a dnes slouží Národnímu muzeu. Současně s ní stavěl Prager pro Projektový ústav hl. města Prahy i prosklené pavilony levitující nad zahradou Emauzského kláštera, ve kterých dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
„Pytel brambor“ vedle Národního divadla
Nástupem normalizace se o jeho stavbách přestalo oficiálně mluvit a psát. Soupis nerealizovaných prací Karla Pragera je zhruba šestkrát obsáhlejší než těch postavených. Některé projekty označoval doslova za zmařené, například překryv Hlavního nádraží, komplexní přestavbu Smíchova nebo areálu Všeobecné fakultní nemocnice. A také vysokoškolský areál Pelc-Tyrolka v Holešovičkách, kde mělo původně vzniknout univerzitní město.
Pytel brambor nebo prošívaná deka, i tak se přezdívalo Nové scéně Národního divadla. Ačkoli se pravidelně objevuje v anketách o nejošklivější stavbu, je budova od roku 2021 památkově chráněná.
„Génia Zítka a Schulze nesmím poškodit.“
Po roce 1990 se Karel Prager nečekaně věnoval i rekonstrukcím historických objektů – především novorenesančního Rudolfina a kubistického Domu U Černé Matky Boží. „Génia Zítka a Schulze nesmím poškodit,“ zapsal si prý do svých poznámek před zahájením rekonstrukce Rudolfina. A stejně přistupoval i ke Gočárově stavbě na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu.
Poslední autenticky pragerovskou realizací je obytný soubor U Kříže v pražských Jinonicích, který získal titul Stavba roku 1999. Karel Prager zemřel v roce 2001, bylo mu 77 let.
Související
-
Neznámá technická stavba se otevírá veřejnosti. Vydejte se do kotelny architekta Karla Pragera
Centrální kotelna ve Wenzigově ulici na Karlově je téměř neznámou technickou stavbou architekta Karla Pragera a bude otevřená v neděli xv rámci festivalu Den architektury.
-
Žijí v domech, které navrhl Jan Kotěra. Jak náročná je péče o dílo významného architekta?
Před sto lety zemřel architekt Jan Kotěra. Zavedeme vás do pěti domů, které navrhl ve svém raném i vrcholném období.
-
Plečnikův kostel. Nejvýznamnější česká sakrální stavba 20. století se otevře na Den architektury
Národní kulturní památkou postavenou v letech 1928 až 1932 provede zájemce o Plečnikovo dílo farář Jan Houkal, a to 1. října v rámci festivalu Den architektury.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
