Celoživotní skaut i symbol socialistické architektury. Obdivovaný i zatracovaný Karel Prager se narodil před 100 lety

23. srpen 2023

Nikdy nebyl v KSČ a po roce 1971 se o jeho tvorbě nesmělo oficiálně mluvit a psát. Přesto v 90. letech upadl v nemilost jako architekt komunistického režimu. Karel Prager byl jednou z nejvýraznějších osobností poválečné československé architektury a jeho stavby představí v seriálu Mozaiky Radomíra Sedláková, historička a teoretička architektury a autorka knihy „Karel Prager: Lidé si na nové věci teprve musí zvyknout“.

Jeho tvorby si nešlo nevšimnout, jen málokoho nechávala klidným.
Radomíra Sedláková, historička a teoretička architektury

Karel Prager se narodil 24. srpna 1923 v Kroměříži jako syn důstojníka Československé armády a ženy v domácnosti. Měl, jak se říká, tah na branku. Byl cílevědomý, dominantní, náročný, energický i výbušný. „Já jsem ho poznala v roce 1988 a přiznám se, že mě překvapilo, jak byl nenápadný. Často používané slovo kontroverzní mě ve spojitosti s ním popuzuje, byl to velmi dobrý architekt, který se nechtěl spokojit s tím, co zná, co ví a pořád hledal nová řešení,“ říká Radomíra Sedláková.

Inovativní prosklená „makrokoule“ nebo dům nad domem

Prager vstoupil do praxe na začátku 50. let, tedy v období socialistického realismu. Jeho první realizace najdeme v Ostravě-Porubě, ve Strakonicích a také v pražských Vršovicích. Už na počátku 60. let ovšem vzbudil pozornost inovativní budovou Ústavu makromolekulární chemie na pražských Petřinách, která působila „jako z jiného světa“. Inspirovaná fasádami Ludwiga Miese van der Rohe byla výjimečná nejen svým výrazem, ale i materiálovým a konstrukčním řešením.

Průhled Vinohradskou ulicí s tramvajovou tratí a novou budovou Federálního shromáždění, 1974

Symbolem nepochopení Pragerovy tvorby byla budova Federálního shromáždění, která vznikala na přelomu 60. a 70 let a dnes slouží Národnímu muzeu. Současně s ní stavěl Prager pro Projektový ústav hl. města Prahy i prosklené pavilony levitující nad zahradou Emauzského kláštera, ve kterých dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy. 

„Pytel brambor“ vedle Národního divadla 

Nástupem normalizace se o jeho stavbách přestalo oficiálně mluvit a psát. Soupis nerealizovaných prací Karla Pragera je zhruba šestkrát obsáhlejší než těch postavených. Některé projekty označoval doslova za zmařené, například překryv Hlavního nádraží, komplexní přestavbu Smíchova nebo areálu Všeobecné fakultní nemocnice. A také vysokoškolský areál Pelc-Tyrolka v Holešovičkách, kde mělo původně vzniknout univerzitní město.

Pytel brambor nebo prošívaná deka, i tak se přezdívalo Nové scéně Národního divadla. Ačkoli se pravidelně objevuje v anketách o nejošklivější stavbu, je budova od roku 2021 památkově chráněná.

Nová scéna Národního divadle v Praze

„Génia Zítka a Schulze nesmím poškodit.“

Po roce 1990 se Karel Prager nečekaně věnoval i rekonstrukcím historických objektů – především novorenesančního Rudolfina a kubistického Domu U Černé Matky Boží. „Génia Zítka a Schulze nesmím poškodit,“ zapsal si prý do svých poznámek před zahájením rekonstrukce Rudolfina. A stejně přistupoval i ke Gočárově stavbě na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu. 

Poslední autenticky pragerovskou realizací je obytný soubor U Kříže v pražských Jinonicích, který získal titul Stavba roku 1999. Karel Prager zemřel v roce 2001, bylo mu 77 let. 

Spustit audio

Související