Bylo by lepší mít oficiální cenzurní zákon. Se strachem v zádech se točí špatně, říká ruský emigrant, filmový kritik Anton Dolin
Anton Dolin je jedním z osmi světových kritiků, kteří na nejvýznamnějších festivalech zveřejňují hodnocení filmů do prestižní tabulky časopisu Screen International. Je i aktivním youtuberem, má za sebou bohatou rozhlasovou činnost a donedávna byl šéfredaktorem filmového časopisu Iskusstvo kino.
Dnes do něj přispívá ze zahraničí. Jak říká, Iskusstvo kino doplácí na celkovou letargii ruského filmového průmyslu. „Všechno zamrzlo a vlastně neexistuje. Kina se zavírají nebo nehrají, a tenhle stav je dlouhodobý,“ popisuje Dolin neradostnou situaci. Časopis zatím vychází, ale odstupy mezi jednotlivými čísly jsou neodhadnutelné. Roli v tom samozřejmě hrají i peníze. „Dříve nás třeba finančně podporoval Roman Abramovič, teď je ale pod sankcemi, a kdo ví, jak to s jeho příspěvky bude dál,“ uvažuje.
Ruský film, jak soudí, ovládá ve velkém propaganda. „Je to grandiózní problém. Navíc s tím, že se o propagandě nemluví, je skrytá, často ji nepoznají ani tvůrci, natož pak diváci,“ diví se Anton Dolin. Podle něj oficiální cenzura v Rusku neexistuje. Scénáře, se kterými by mohly být potíže, nenacházejí producenty. V takové situaci mohutně funguje i autocenzura. Tu, jak Dolin říká, nelze oddělit od cenzury státní. „Žádný zákon nezakazuje udělat film o korupci v Putinově vládě. Dalo by se říct – napiš scénář a natoč to. Ale nikomu není jasné, jak toho dosáhnout. Tak to nikdo nedělá, ani se o to nepokusí. Panuje strach – třeba že se tvoje dítě zčistajasna ocitne pod koly auta. Nebo že budeš obžalován z něčeho úplně jiného, třeba z terorismu, jako se to stalo Olegu Sentsovovi. Věci se dějí, filmy se netočí, a nikdo neví, proč. Nikdo neví, kdo to rozhodl. Nejsou jasně daná pravidla,“ charakterizuje Dolin stav současné ruské kinematografie.
To už by bylo lepší, kdyby existoval cenzurní zákon. Všichni bychom věděli, co se smí, a co ne. Ale takový zákon v Rusku neexistuje.
Anton Dolin
V rozhovoru pro vltavskou Mozaiku se Dolin vrátil i k nedávné „kauze“ ruského filmu Kapitán Volkonogov uprchl na karlovarském festivalu. „Jeho autoři rozhodně nikdy netočili proputinovské propagandistické filmy,“ zastává se režisérů Nataši Merkulové a Alexeje Čubova. A vysvětlil i to, proč mohl film o stalinském teroru získat státní podporu. Zjednodušeně řečeno: ruské úřady si tím tak trochu umyly ruce.
Související
-
Jak na propracovanou ruskou propagandu? Poradí nová aktivita projektu Jeden svět na školách
V souvislosti s ruskou okupací Ukrajiny pracují v zemi agresora na plné obrátky i týmy dezinformátorů. Jak taková „informační“ zvěrstva rozeznat a jak s nimi pracovat?
-
Dochází k plošnému zákazu ruského umění? Ano, ale jen v ruské propagandě
Hosty Saši Michailidise jsou rusista Tomáš Glanc a ředitelka Svazu knihkupců a nakladatelů Marcela Turečková.
-
Kritici jsou jako sportovci, kteří nemají kde trénovat, říká filmový kritik Vít Schmarc
Dva kritici a jeden režisér se sešli, aby se zamysleli nad stavem české filmové kritiky. Kritického pohledu nebyl nakonec ušetřen ani samotný český film.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.