Bylo by lepší mít oficiální cenzurní zákon. Se strachem v zádech se točí špatně, říká ruský emigrant, filmový kritik Anton Dolin

Dnes do něj přispívá ze zahraničí. Jak říká, Iskusstvo kino doplácí na celkovou letargii ruského filmového průmyslu. „Všechno zamrzlo a vlastně neexistuje. Kina se zavírají nebo nehrají, a tenhle stav je dlouhodobý,“ popisuje Dolin neradostnou situaci. Časopis zatím vychází, ale odstupy mezi jednotlivými čísly jsou neodhadnutelné. Roli v tom samozřejmě hrají i peníze. „Dříve nás třeba finančně podporoval Roman Abramovič, teď je ale pod sankcemi, a kdo ví, jak to s jeho příspěvky bude dál,“ uvažuje.

Andrej Dolin, filmový kritik|foto:Profimedia

Ruský film, jak soudí, ovládá ve velkém propaganda. „Je to grandiózní problém. Navíc s tím, že se o propagandě nemluví, je skrytá, často ji nepoznají ani tvůrci, natož pak diváci,“ diví se Anton Dolin. Podle něj oficiální cenzura v Rusku neexistuje. Scénáře, se kterými by mohly být potíže, nenacházejí producenty. V takové situaci mohutně funguje i autocenzura. Tu, jak Dolin říká, nelze oddělit od cenzury státní. „Žádný zákon nezakazuje udělat film o korupci v Putinově vládě. Dalo by se říct – napiš scénář a natoč to. Ale nikomu není jasné, jak toho dosáhnout. Tak to nikdo nedělá, ani se o to nepokusí. Panuje strach – třeba že se tvoje dítě zčistajasna ocitne pod koly auta. Nebo že budeš obžalován z něčeho úplně jiného, třeba z terorismu, jako se to stalo Olegu Sentsovovi. Věci se dějí, filmy se netočí, a nikdo neví, proč. Nikdo neví, kdo to rozhodl. Nejsou jasně daná pravidla,“ charakterizuje Dolin stav současné ruské kinematografie.

To už by bylo lepší, kdyby existoval cenzurní zákon. Všichni bychom věděli, co se smí, a co ne. Ale takový zákon v Rusku neexistuje.
Anton Dolin

V rozhovoru pro vltavskou Mozaiku se Dolin vrátil i k nedávné „kauze“ ruského filmu Kapitán Volkonogov uprchl na karlovarském festivalu. „Jeho autoři rozhodně nikdy netočili proputinovské propagandistické filmy,“ zastává se režisérů Nataši Merkulové a Alexeje Čubova. A vysvětlil i to, proč mohl film o stalinském teroru získat státní podporu. Zjednodušeně řečeno: ruské úřady si tím tak trochu umyly ruce.