Jak na propracovanou ruskou propagandu? Poradí nová aktivita projektu Jeden svět na školách

Na Pražském hradě je vyvěšena vlajka Ukrajiny|foto:Pražský hrad

Materiály a výukové lekce jsou určeny především středoškolákům a žákům vyšších ročníků základních škol, jejich učitelům a rodičům. Na webových stránkách jsns.cz jsou přístupné volně. „Chceme ukázat velkou šíři forem manipulativních mediálních sdělení a naučit rozpoznávat jejich škodlivost,“ vysvětluje ředitel Jednoho světa na školách Karel Strachota. Nové výukové lekce jdou dvěma hlavními směry: ukazují propagandu šířenou dovnitř Ruska, a tu, která cílí na státy Západu včetně České republiky. Podle cílové destinace jsou pak voleny různé způsoby zpracování. 

Čtěte také

Ukrajina, Myanmar i Polsko. Filmový festival Jeden svět se věnuje pošlapaným lidským právům po celém světě

Vnitřní propagandu šíří například ruská televize, která je pro mnoho Rusů jediným „informačním zdrojem“, ale kolují tu i materiály vytvořené ruským ministerstvem školství, a třeba i propagandisticky zpracované pohádky pro děti. „U některých manipulativních výtvorů jsem sám váhal, jestli je dětem ukazovat. Každopádně upozorňujeme vyučující, ať se na ně nejdřív podívají sami, a zváží, jestli takové ukázky dětem ve třídě pustit. Současně by se měli zamyslet nad tím, jaké obrázky ze zničené Ukrajiny pouštět už tak frustrovaným ukrajinským žákům a studentům,“ zdůrazňuje Strachota.

I propaganda šířená za hranice Ruska má mnoho podob. Zpochybňuje brutalitu okupantů, představuje Ukrajince jako fašisty, a snaží se v Evropě i v Americe vyvolat pocit strachu z ruské síly a vojenských možností. „Znatelně přibývá příspěvků, jejichž snahou je rozporovat pomoc Ukrajině a vyvolat protiuprchlické nálady v zemích, které lidem utíkajícím před válkou a ruskou bezcitností nabídly pomocnou ruku. Hlavní, o co ruským propagandistům jde, je vyždímat z obyčejných lidí emoce. Snažíme se dát vyučujícím návod, jak s tím pracovat. Je dobré se zeptat, jakou emoci má konkrétní sdělení, video nebo klip vzbudit. Pokud si sem dosadíme třeba strach, tak se ptát dál: co dělám já, když se vyděsím? Pak spíš pochopíme, proč lidé takové věci šíří. Reagují totiž pod nějakou emocí. Tohle ruští propagandisté a dezinformátoři moc dobře vědí,“ uzavírá Karel Strachota.