Burka z masa

24. duben 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy plastická chirurgie

V Itálii se nedávno hodně diskutovalo o případu matky, která ostříhala násilím svou dceru dohola, aby ji tak přinutila nosit muslimský šátek. „Takhle se už nepoznávám“ postěžovala si dívka ve škole a úřady se jí zastaly. Některé naše školy naopak muslimským dívkám právo nosit muslimský šátek upírají, jak ukázal nedávný soudní proces.

Vzpomínám si na vytrvalost mých vrstevníků v šedesátých letech v boji o právo nosit dlouhé vlasy nebo na nepoddajnost mých spolužaček v boji o účes zvaný „koňský ohon“ nebo o barevné punčochy, ve školách většinou přísně zakázané. Bikini byly nejdříve skandálem, v roce 1960 z nich ale Brigitte Bardot ve filmu A Bůh stvořil ženu udělala univerzální symbol osvobozené ženské krásy.


Každý člověk bojuje neustále o své „sociální já“, snaží se být v očích druhých tím, za koho se má. Nezdar v tomto úsílí je nejčastější příčinou smutků a krizí dospívání. Sociální já je vždy pod veřejnou kontrolou, a tím nemyslím jen přísné soudružky ředitelky nebo policisty přikazující „máničkám“ ostříhat se. Je tu i Hollywood, kde sídlí „velký druhý“ dvacátého století, jak slavný francouzský psychiatr a filosof Lacan nazval „Druhého“ s velkým „D“, který reprezentuje symbolický řád světa a jehož tyranskému pohledu se musíme přizpůsobit, nechceme-li trpět – třeba komplexem méněcennosti.


Asi před dvěma lety proběhl ve Vatikánu seminář o „ženských kulturách“, kde se diskutovalo také o „estetické chirurgii“, jejíž zneužívání se v Itálii prudce šíří, osmnáctileté dívky si prý přejí k narozeninám nové poprsí. Seminář převzal formuli italské novinářky Barbary Alberti, podle níž „estetická chirurgie není projevem osvobození ženy, ale burkou z masa, pokud je výsledkem diktatury jediného modelu ženskosti“.


Spor o estetickou chirurgii je jen extrémní podobou věčného zápasu o přijatelný kompromis mezi tím, jakými v očích druhých být máme a jakými být toužíme. Technologie je nebezpečným spojencem té touhy, je spřízněna s magií, dává člověku moc měnit svět podle svých bludů – přírodu, vlastní tvář nebo příznaky stárnutí. V brzké budoucnosti nadnárodní biotechnologické korporace budou nabízet rodičům možnost vybrat si vhodné geny pro své děti z nějakého menu, v němž jistě budou doporučeny ty, které jsou právě v módě.


Napsal jsem mnohokrát, že žijeme v době „identitární kontrarevoluce“, kdy identita je předmětem mystifikujících manipulací. Je užitečné v takové době připomenout, že základem identity je v západní tradici osobnost a že ta se formuje v zápasu o to, vydržet tváří v tvář tomu, co nelze měnit, jen přijmout a dát tomu smysl. Ať už je to příroda, naše tvář nebo náš věk.

autor: Václav Bělohradský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?