Budou hlásat moji slávu mezi pronárody
Na dnešní den připadá z Hesel Jednoty bratrské 19. verš z 66. kapitoly knihy proroka Izajáše. V Českém ekumenickém překladu zní takto: "Ty z nich, kdo vyváznou, vyšlu k pronárodům, které zprávu o mně ještě neslyšely. Budou hlásat moji slávu mezi pronárody."
Na svátek narození Páně jsme svátečně naladěni a tak se nám při poslechu prorokova poselství možná vybavují pastýři ze strání nad Betlémem , první hlasatelé zprávy o narození Krista. Jenže souvislost s radostí, který bude všemu lidu, neboť se narodil Spasitel, není v této části Izajášova proroctví žádná. Izajáš zvěstuje Hospodinův soud nad vším tvorstvem. Prorokova vize je horečnatě vypjatá, místy škodolibá: skoncuje Hospodin s nevěrníky, co jedí vepřové maso a dokonce - o hrůzo hrůz - i myši, ti všichni budou zahubeni. Světélko naděje je v tom, že některé národy či skupinky v jednotlivých národech vyváznou, a budou pak až do koutů země hlásat Hospodinovu slávu. Uspořádají také velikou pouť věrných na Jeruzalémskou svatou horu. O každém novoluní se bude zbytek zachovalého tvorstva Hospodinu klanět a výstrahou mu budou mrtvá těla nevěrných, jejichž červ neumírá, a oheň nehasne. Ujištěním, že zlotřilce bude až na věky něco hlodat a pálit, se uzavírá sbírka výroků proroka Izajáše.
To je nepříliš utěšená závěrečná vize, jako by právě opačná tomu, co viděli betlémští pastuchové: těm se zjevila zářná Boží sláva, spousta nebeských andělů , kteří nevyhlásili soud, červa a oheň, ale pokoj mezi lidmi, Boží dobrou vůli všemu stvoření.
A přece je dobré prorokovu vizi z naší paměti nevymazat. I ona je Božím slovem, a Boží slovo vždycky zvěstuje něco platného pro dobu, do níž promlouvá. Na začátku prvokřesťanského spisu Epištola k Židům je věčná platnost Božího slova vyjádřena takto: "Mnohokrát i mnohými způsoby mluvíval Bůh k našim otcům ústy proroků, v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky." Narozený Ježíš není jenom rozkošné nemluvňátko , on je slovo tělem učiněné, Ježíš je poselství, Ježíš je vzkaz. Epocha proroků skončila, proroctví jsou uzavřena. Poslední Boží slovo je Ježíš a do skonání světa už žádné jiné nebude. On ztělesňuje Boží vůli, a přichází na svět, ne aby skoncoval s bezbožníky, ale aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Co kdo jí, jestli vepřové nebo hlodavce, to ho nezajímá, on soudí lidi podle úplně jiných kritérií než podle toho, jestli dodržují rituální předpisy o čistém a nečistém mase. Pojďte, požehnaní, ujměte se království, říká Kristus soudce těm, kdo nasytili hladového, napojili žíznivého, ujali se vyhnanců, navštívili nemocné, pamatovali na vězně. Přichází, aby vyvázli všichni, a je jenom na nich, zda to budou všichni .
Platnost výroků proroka Izajáše je nyní omezena jen na to, co ladí s poselstvím Ježíš Krista. Například monopol svaté hory Sion v Jeruzalémě byl zrušen. Naděje pro Boží lid i celý svět se rodí na docela nenápadných místech. - Adeste fideles, věrní ze všech národů, přijďte do Betléma, poklonit se Ježíši, andělskému králi. A ten Betlém může být i docela blízko, blizoučko. Přeji vám požehnané Vánoce, doma Betlém, v srdci pokoj a dobrou vůli.
Nejposlouchanější
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Karel Ladislav Kukla: Z ráje do pekla. Bujný svět výstředních dobrodruhů hýřících do bílého rána
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.