Bratři Karamazovovi. Vrcholné dílo F. M. Dostojevského se skvělými herci

27. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy
Prodlouženo do 17. 12.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bratři Karamazovi
0:00
/
0:00

Dvoudílná dramatizace románu, který je hlubokou analýzou člověka a ruské společnosti v 2. polovině 19. století. Uvádíme v rámci projektu Měsíc s Dostojevským k 200. výročí narození autora. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Dramatizace: Jan Strejček
Osoby a obsazení: Dimitrij (Ladislav Frej), Alexej (Jan Hartl), Ivan (František Němec), Karamazov (Josef Somr), Gruša (Marta Vančurová), Smerďakov (Jiří Čapka), Kateřina Ivanovna (Dana Syslová), Rakitin (Miloslav Kopečný), Kalganov (Ivan Řezáč), komisař Makarov (Petr Haničinec), Trifon (Karel Pospíšil), Něljudov (Bořivoj Navrátil), Musjalowicz (Bronislav Poloczek), Wrublewski (Karel Hlušička), matrjona (Věra Kubánková), Feňa (Simona Stašová), kočí Andrej (Zdeněk Žák), stařena (Luba Skořepová), Perchotin (Otakar Brousek st.), předseda soudu (Rudolf Pellar), prokurátor (Jaroslav Satoranský), Grigorij (Jan Skopeček), obhájce (Jan Přeučil), opilec (Jiří Holý) a chór (Věra Galatíková)
Dramaturgie: Pavel Minks
Překlad: Prokop Voskovec
Hudba: Jiří Váchal
Režie: Josef Melč
Natočeno: v roce 1997

Po Zločinu a trestu, Idiotovi a Běsech jsou Bratři Karamazovi vyvrcholením románové tvorby Fjodora Michajloviče Dostojevského. V pronikavých psychologických portrétech hlavních hrdinů – zavražděného tyrana Fjodora Karamazova a jeho synů Dimitrije, Ivana, Aljoši a levobočka Smerďakova – staví autor proti sobě protikladné životní síly a principy: prostou poživačnost a zvířecí smyslnost starého Karamazova, milostnou vášeň nejstaršího syna Míťy, čirý rozum prostředního Ivana, absolutní sebezničující lásku nejmladšího Aljoši a morální nízkost zapříčiněnou celoživotním ponižováním u nemanželského Smerďakova.

Z líčení případu otcovraždy a hledání pachatele zločinu se tak u Dostojevského stává sociálně filozofický román postihující stav ruské společnosti druhé poloviny 19. století.

Čtěte také

Svět v okamžiku krize

Literární historik a teoretik překladu Ladislav Zadražil k tomu napsal: „Dostojevskij zachycuje svět v okamžiku generální krize. Jeho základním živlem je chaos, jenž se mu jako každému pozorovateli nejprve jeví jako chaos rozpadu. (...) Základní ctižádostí klasického tvůrce, jímž však Dostojevskij zároveň bezpochyby je, bylo ovšem nalézt v dění, které jej obklopuje, jinou logiku než logiku absolutní degenerace skutečnosti v absurditu. V tomto okamžiku začal shledávat, že okolní ‚nepořádek‘ má také jisté znaky původního elementárního chaosu, z něhož má povstat nový svět. (...) Autor se pátravým zrakem snaží postihnout její budoucí tvar a nalézt zákony jejího příštího formování, snaží se nahmatat základy nové syntézy a uhádnout směr přestavby světa.“

V roce 1996 dramatizoval pro rozhlas Bratry Karamazovy Jan Strejček, obsáhlou románovou látku zpracoval do dvoudílné inscenace, kterou natočil režisér Josef Melč. Do hlavních rolí obsadil Josefa Somra, Ladislava Freje, Františka Němce, Jana Hartla, Jiřího Čapku, Danu Syslovou a Martu Vančurovou. V roce 1998 obdržel Josef Melč za adaptaci Cenu za rozhlasovou tvorbu Nadace Český literární fond.

autor: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Související