Béla Hamvas: Kapka zatracení

03538100.jpeg

Eseje maďarského spisovatele.

Poslouchejte na Vltavě od 28. do 30. prosince 2015 vždy v 15:05. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.


Nejoblíbenějším žánrem Bély Hamvase (1897-1968) byl esej. Ve svém díle, jež má pozoruhodný tematický rozsah, Hamvas usiloval o hledání univerzality, která se nedefinuje jako protiklad jiných směrů, nýbrž stojí nad nimi. „Autenticita jakéhokoliv díla může být podle Hamvase dána pouze autentickým životem, jenž stojí v jeho pozadí a jehož základem je totožnost myšlenky, slova a činu. Žil svá díla a ze svého života učinil dílo a v tomto smyslu se v jeho tvorbě slévají v organický celek filosofie, náboženství, umění a život.“ (Antal Dúl) Řada Hamvasových děl se dočkala značné obliby veřejnosti, mimo jiné právě titul A bor filozófiája (Filozofie vína), jenž je zároveň první Hamvasovou prací, která se dostává v překladu do rukou také českým čtenářům.

Z eseje Kapka zatracení: „Samota s půstem je magický stav. Zpravidla se to neví. Malé duše a bojácní snášejí zbožné dny půstu se závratí jako nepochopitelný trest a myslí přitom neustále na jídlo. Ve vězení je úplný půst nebo půst o chlebu a vodě považován za týrání. Přitom původně ho zákon nařídil proto, aby vězni dal během půstu příležitost k hlubšímu nahlédnutí. Mimochodem, čtyřiadvacet hodin nestačí v podstatě ani na to, aby se postní nálada vytvořila. Nestačí, aby tělo vystřízlivělo z poloopilosti neustálého trávení a bylo schopno jemnějšího naladění. Chci říci, že nejsem okultista, ba ani zbožný nejsem.

Přijímám pouze to, co je můj intelekt schopen sledovat za plného denního světla. Karanténu jsem zvolil, neboť vím, že pochopení mohu dosáhnout jen v tomto magickém stavu. V této vystupňované vnímavosti, očištěné samotou a půstem. Často jsem hladověl už dřív, někdy se i stalo, že nikoli z donucení, a moc dobře si pamatuji jasné chvíle, které občas prozářily náladu jako blesk. Nyní jsem potřeboval tyto chvíle. Světlo. Světla nemůže být nikdy dost. Potrava mne uspokojí jen napůl, napůl vytváří pocit nedostatku. Touha po novém a novém je druhou stránkou nasycenosti. Zrovna tak jako v případě poznatků, čím víc člověk jí, tím je hladovější.“


Čte: Jan Hartl

Autor: Béla Hamvas Překlad: Ondřej Szölös Připravil: Petr TurekRežie: Ivan Chrz

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a literatura

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby