Beata Bocek, Oskar Petr, Martin Kratochvíl

Beata Bocek natočila své první demo (rockové!) už v roce 2003! Vzniklo v těšínském divadle během jediného dne. Jmenovala se Przeszkoda neboli Překážka. Album Czary moje, dary twoje vzniklo ve frištátské čajovně u Zlína v roce 2007. Její diskografie obsahuje i zcela unikátní položku: virtuální album Zapraszam was do waszego cicha (Zvu vás do vašeho ticha). To album se datuje rokem 2009 a nikde ho nekoupíte, dokonce se ani nedá zdarma stáhnout na netu - můžete si ho ale každý přehrát sám kdykoliv ve své hlavě!Po takto vyčerpávajícím projektu přišla pochopitelně pauza, oddych. Čekání mělo svůj význam - velký nádech pro současné koncerty a samozřejmě také to poslední album Ja tutaj mieszkam. Beata buďto koncertuje sama, nebo v triu s houslistkou a violistkou Terezou Včelicovou a s kontrabasistou Filipem Kramerem. Čerstvým projektem jsou MDŽ neboli muzikantky dámy a ženy - s Lucií Redlovou a Jitkou Šuranskou. Každá má svůj dvacetiminutový blok a sem tam si něco střihnou dohromady. Blíže na www.beatabocek.com.

Beata Bocek: Ja tutaj mieszkam |foto: Indies Scope

Oskar Petr se proslavil v 70. letech zejména v triu Marsyas. V roce 1978 se stal členem Jazz Q, o kterým je řeč níže ao rok pozěji emigroval do Německa a následně do USA. Začátkem 90. let se vrátil do Čech a vedle hudby se věnuje taky architektuře interiéru, spolupracoval s se skupinu Lucie a dalšími. Je třeba autorem slavné písně Medvídek. V roce 2003 nahrál album Fabrica Atomica (2003) a vystupoval se stejnojmennou kapelou.Na albu Jsme starý jako děti, najdeme písničky z období Marsyas (Zmrzlinář, Břímě i z Fabriky Atomiky). K novým písničkám patří třeba balada Ulpívám anebo Na cestu se dám.Kapela se jmenuje Společenská událost a tvoří ji zpěvačka Iva Marešová, houslista, mandolinista a zpěvák Jiří Vopava, kytarista Josef Štěpánek, baskytarista Václav Vávra a hráč na bicí nástroje Jiří Zelenka. Je to ale stále stejný Oskar Pet, libjící si ve folkrockovém rozpoložení a aranžmá.

Oskar Petr

Jazzoví hráči na klávesové nástroje byli od konce 60. let 20. století okouzleni zvukem elektrického piana Fender, syntezátoru moog, hammondových varhan a dalších elektrických vymožeností. Po jisté době plné přesycení těmito umělými zvuky se pak od konce 70. let často vraceli k čistému zvuku akustických nástrojů. A dnes? Dnes se zase s trochou nostalgie mnozí vracejí ke starým analogovým elektrickým nástrojům a jejich zvukové estetice. Jak tomu bylo u Martina Kratochvíla a jeho kapely Jazz Q? To nám nejlépe vypoví on sám, v rozhovoru, který vedl spolupracovník stanice Český rozhlas Jazz, kde byla vysílána plná širší tohoto rozhovoru, Daniel Vojtíšek. Zde jen malá ukázka.

Martin Kratochvíl - Znovu |foto: Markéta Kratochvílová