Beata Bocek: O Tobje
Písničky můžete slyšet leckde, bystře prosté komentáře hlasem autorky jen u nás! Vedle páteční Odpolední Čajovny Vladivojny La Chia si můžete ve stejný den poslechnouti i Sváteční Hudebnu v původním čase Čajovny mezi 19. a 20. hodinou. Bude vibrovat pozitivní energií nových písní, vypadlých z tajemné skříně pana Klose!
Přesně před rokem jsme si v pořadu Vánoční písně Evropy zahráli i českou písničku s charitativním posláním.Věnovali jsme ji dvěma mladým ženám, Antonii a Haně, které pomáhaly bližním, měly úctu k cizím kulturám, které chtěly poznávat a místo toho se ocitly v násilném zajetí kdesi v Pákistánu.Písničkou Vítr lásky jsme jim posílali společnou energii. Jestli to přispělo k tomu, že jsou dnes na svobodě, nevíme. Ale myslet si to můžeme.Tu píseň zpívala Beata Bocek, která se mezitím stihla vrátit z Nového Zélandu a ostrova Vanuatu, kde také poznávala cizí kultury, a stvořit z toho všeho spoustu nových písniček. Shrnuje je album O Tobje.
Beata Bocek začínala jako folkařka s kytarou. Tu první měla po tatínkovi. V roce 2003 vykřičela jako dvacetiletá nazlobená dívčina album Przeszkoda. O čtyři roky později přišly na svět Czary moje, dary twoje. Záznam čarovného koncertu ve fryštácké Čajovně s houslemi a perkusemi. Pak objevila na půdě maminčin akordeon a ten se stal brzy jejím hlavním nástrojem. Na dušičky 2012 pokřtila studiovou desku Ja tutaj mieszkam. To už hraje i na ukulele, mbiru, flétnu koncovku. Doprovází jí volné sdružení …A hosté, postavené na souhře houslí, kontrabasu a fléten. A v závěru roku 2015 je tady čtvrté řadové album O Tobje. Tedy pomineme-li vedlejší projekt Víc než rok nebo neslyšitelné album Zapraszam was do waszego cicha – Zvu vás do vašeho ticha, které si každý ve své hlavě může kdykoli přehrávat i bez pomoci Beaty Bocek.
Na albu O Tobje hrají Beata Bocek na akordeon, ukulele, kytaru, koncovku, všelijaká hrkátka a flétnu, bubínky, mbiru a sem tam zúročí i někdejší lekce klavíru v Základní umělecké škole.Christoffer Strandh hraje na baskytaru, kytaru, trubku, ukulele, kontrabas, piáno, buben a xylofon. Alice Krejčí flétny, vajíčko, triangl, Tereza Včelicová housle nebo viola, Filip Kramer kontrabas. A řada hostů, třeba Jana a Aleš Pilgrovi, M. E. Kyšperský nebo Trevor Coleman z Nového Zélandu.
V pořadu se zvědavě vyptávám na mikropříběhy za novými písničkami z alba písní zralých jak maliny. A tak si je pojďme společně utrhnout. Většina skladeb už není obyčejným folkem. Jsou kompozicí, skladbami složenými z kontrastních částí, s proměnami rytmu i zvuku. Posloucháme alternativní hudbu s prvky folku, rocku, šansonu, tradiční lidové, taneční i scénické muziky.
Album má Motto: Lehkost života, žít z mála – zdroj obyčejné radosti. Tenhle neokázale skromný a šetrný přístup ke světu jako zdroj vlastního štěstí bez ohledu na všelijaké okolní plýtvání mi připomíná motiv z jedné starší písničky, kterou kdysi Bocková zpívala s kytarou :„co nepotřebuju, to odepřu si / co chtěla bych mít, to dopřeju si“ a ještě k tomu dodávala „co mi dá, co mi dá chleba na zítřek“Dopřejme si, po čem sníme, a neshromažďujme něco, jen bychom toho měli ještě víc!Dávejme přednost tomu, co přináší chleba na zítřek.Dopřejme si hezké svátky, zdraví, štěstí, sílu, lásku a odvahu!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
