Básnická zpověď o přetrpěném mládí. Nová sbírka Pavla Novotného nese název Děděk

Přebal knihy Pavel Novotný: Dědek|foto:Nakladatelství Trigon

Její grafická úprava přitom dává tušit, že představuje jakýsi pandán k předešlé knize, což čtenářům Zápisků z garsonky evokuje už samotný titul, odkazující k nepříliš sympatické postavě ožívající ve vzpomínkách lyrického subjektu. Šedesátistránkový svazek přináší půltucet delších textů, které jak svým obsahem, tak stylem korespondují s dříve vydaným básnickým cyklem. Opět se jedná o skladby nepokrytě autobiografické, výrazně epické, psané volným veršem a vyznačující se jazykovou civilností i nezvyklou rytmičností. Znovu se vracíme do autorova rodného Liberce a let devadesátých, do jeho světa rozděleného na život na kopci, v garsonce s matkou, a chvíle trávené pod ním, ve vile prarodičů, tedy ve společnosti babičky a titulního „dědka“.

Dědek to s ním přece myslel dobře

Čtěte také

Když ještě svět držel pohromadě. V nové básnické sbírce se Pavel Novotný vrací do světa svého dětství

Tentokrát je ovšem akcentován hrdinův pobyt v chladném očistci, jemuž pevnou rukou vládne obávaný patriarcha, rozhodující nemalou měrou také o osudu svého vnuka. Zatímco nahoře ve „stále víc / smršťující se garsonce / máti den za dnem / plahočila se hůř a hůř, / sypala do sebe prášky / a hojně je zapíjela, / protože už to nešlo jinak“, dole se mezitím odvíjel nerovný a tichý zápas o mladíkovo právo na vlastní sebeurčení. Střední průmyslová škola, pobyt na vojně, práce v továrně – za těmito třemi zdánlivě všedními životními epizodami, do kterých jej proti jeho vůli obsadil právě dědek, se ukrývají dlouhá léta sebezapírání a prázdného přežívání, na hony vzdáleného hrdinovým skrytým vlohám a tajným snům.

Happy end a tíživé dědictví

I když Novotného sbírka Dědek čtenářsky obstojí sama o sobě, obeznámenost s předcházejícími Zápisky z garsonky je pro její plné pochopení a prožití rozhodně ku prospěchu. Četba obou básnických zpovědí osvětluje některá temná místa a doplňuje určité mezery v poutavém příběhu, který společně a zároveň každá z jiné perspektivy vyprávějí. Autor tak i svou novou sbírkou opět přesvědčivě dokládá, že pouze literatura – a zvláště pak poezie – umožňuje zachytit a sdílet něco tak neuchopitelného a nepochopitelného, jako je obyčejný lidský život.