BáSnění Romana Szpuka

Roman Szpuk se narodil v roce 1960 v Teplicích. Z matčiny strany v něm koluje krev česko-německá, z otcovy strany polsko-haličská. Tři roky v nejútlejším dětství prožil v Havířově, po rozvodu rodičů se přestěhoval s matkou zpět do Teplic. Vystudoval strojní průmyslovku a nedostudoval vysokou školu ekonomickou. Byl dělníkem v chemičce, figurantem u geodetů, nočním hlídačem v kravíně, kresličem v projekci, lesním dělníkem, strážcem CHKO Šumava, poštovním doručovatelem nebo pozorovatelem počasí na Churáňově. Tím je od roku 1998 dodnes.

Ještě mnohem déle je tulákem a „darmošlapem“. Putuje bez cíle, jde a dívá se kolem sebe, zastaví se a poslouchá potok, ptáky nebo lidi, které potká, pozoruje mraky, kytky, kameny. A pak to všechno popíše ve svých knížkách. Naposledy v knížkách Chraplavé chorály (2013), A zavaž si tkaničky (2016) a Klika byla vysoko (2018). A ještě před tím v šestnácti básnických sbírkách. Zatím poslední knížkou Romana Szpuka je soubor deníkových záznamů s názvem Stmívá se (2023), kde najdeme zápisy spojené s autorovým pobytem v protialkoholní léčebně Lnáře.

Knížku dokreslují autorské ilustrace. Šumavský samotář Roman Szpuk se v rámci své práce meteorologa na Churáňově věnuje fotografování vzácných meteorologických a atmosférických jevů, příležitostně se také věnuje kresbě a grafice.