BáSnění Petra Pazdery Payna
Prozaik, výtvarník a evangelický kazatel čte a komentuje texty Juana Gelmana, Kazimierze Staszewského, Jiřího Golda a Víta Slívy.
Petr Pazdera Payne (1960) vyrůstal v blízkosti náměstí I. P. Pavlova v Praze. Jméno Pazdera je rodné příjmení jeho otce. Absolvoval řádku různých zaměstnání. V roce 1989 pracoval pro Východoevropskou informační agenturu (VIA). Téhož roku spoluzaložil Společnost za veselejší současnost a také dostudoval teologii. Tři roky pak působil jako evangelický farář v Kadani a v Chomutově a v nedalekých vězeňských zařízeních. V roce 2015 učil na pražské Literární akademii.
V devadesátých letech začal Petr Pazdera Payne psát drobnější divadelní útvary, takřečené dramolety, a také povídky, které píše dodnes a vydává čas od času v knižních souborech jako např. Nečekaný čekaný, Kol dějů, Zvěsti, Figury figurace figuranti a figuríny, Pouti a pouta, Předběžná ohledání, Úkazy, Děravým dnem do noci.
ÚDAJE O VYDÁNÍ
Juan Gelman: Důvěrná sdělení (nepublikováno, ze španělštiny přeložil Petr Pazdera Payne)
Kazimierz Staszewski: Hanba (nepublikováno, z polštiny přeložil Petr Pazdera Payne)
Vít Slíva: Roklí šeré smrti (ze sbírky Tanec v pochované base, Host 1998)
Jiří Gold: bez názvu Je ticho… (ze sbírky Samospád samoty, H+H 1999)
Petr Pazdera Payne: Blanití rytíři (z bibliofilie Slepicmo/koňmo, vydal Michal Machat 2007)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Dobrá zpráva, Ocucanej konec, Seniorský balet a další povídky Marka Epsteina
-
Herbert George Wells: Válka světů. Průběh brutální invaze Marťanů na Zemi na konci 19. století
-
Nebeský fotbal a Zastaveníčko. Dvě povídky G. B. Shawa
-
Kdy pravda podobá se prstu na ústech. Jan Skácel jako básník v překladech děl od Sofokla po Lorcu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.