Petr Pazdera Payne o sobě, historii svého rodu i o vybraných dějinných okamžicích naší země

Petr Payne se opírá o rodinná vyprávění, nicméně k některým informacím o svých předcích se dopracoval vlastním průzkumem a zpracováváním písemných odkazů. Tak také zjistil, že jeho otec se původně jmenoval Pazdera, a začal toto jméno používat.

Celý cyklus vychází od dětství a k oněm zajímavým předkům se Payne dostává přes své rodiče, od nichž postupuje nazpět do minulosti obou rodů, aby se pak zase vrátil ke svému dospívání a letům studia. Mimo mikrofon přitom přiznává, že najít rovnováhu mezi tím, co z rodinných historií je a má zůstat soukromé a co může být zveřejněno, nebylo vždy úplně jednoduché.

Významný předěl v životě rodiny – tak jako pro mnohé – představuje rok 1968. Některé historky prokreslují a kolorují šedá husákovská léta. „Kariéra“ vypravěče, který se vyskytuje v různých prostředích, zaměstnáních a souvislostech, je poněkud hektická, ale právě proto jsou jeho vyprávění nečekaně pestrá.

Petr Payne vystudoval evangelickou teologickou fakultu za minulého režimu a necítil se proto být dobře připraven pro roli faráře ve svobodných poměrech – takže farářoval pouhé tři roky. V Osudech vzpomíná také na své „pastorační“ působení ve vězeňských zařízeních.

Možná ho znáte jako spoluzakladatele Společnosti za veselejší současnost anebo toho, kdo v listopadu 1989 doručil informaci o domnělé smrti studenta Martina Šmída, takže byla následně odvysílána v zahraničním rozhlase.

V devadesátých letech se Petr Payne začal věnovat psaní (povýtce povídek) a od svého debutu v roce 1999 vydal už řádku knížek.