BáSnění Miroslava Olšovského
Básník, prozaik, rusista a komparatista čte a komentuje texty svých oblíbených autorů – Chan Šana, Giuseppe Ungarettiho, Osipa Mandelštama a Konstantina Kavafise.
Miroslav Olšovský (1970), vystudoval rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2018 ukončil tamtéž doktorské studium oboru filozofie. Pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR.
Vydal básnické sbírky Záznamy prázdnot (2006), Průvodce krajinou (2011), Knihu záznamů a prázdnot (2018), Tahiti v hlavě (2019), prózu Líčení (2012) a esej Anarchie a evidence (2020), která pojednává o psaní a aspektech vidění v tvorbě Witolda Gombrowicze, Vladimira Nabokova a dalších spisovatelů.
Podílel se na vydání a překladu antologie literární a filozofické tvorby „činarů“ Ten, který vyšel z domu… (2003) a edičně zpracoval výbor z básní a próz ruského undergroundového básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (2012).
ÚDAJE O VYDÁNÍ
Chan Šan: Jas (z výboru Nad nefritovou tůní jasný svit, Odeon 1987, překlad Marta Ryšavá a Josef Hiršal)
Giuseppe Ungaretti: Vigilie (z výboru Život člověka, Odeon 1988, překlad Jiří Pelán)
Osip Mandelštam: bez názvu Jaká je tohle ulice…(z výboru Topůrko pro kata, Index 1977, překlad Jiří Kovtun)
Konstantinos Kavafis: Jitro na mořském břehu (z výboru Nebezpečné touhy, Mladá fronta 1997, překlad Růžena Dostálová a Jiří Pelán)
Miroslav Olšovský: bez názvu Chlad prostoupil těly… (ze sbírky Záznamy prázdnot, Dauphin 2006)
Související
-
„Poezie je hranice jazyka, za kterou už nechci jít.“ Liberatura o antibásních Miroslava Olšovského
V nakladatelství Fra právě vyšla první podzimní básnická vlaštovka. Sbírka s názvem Tahiti v hlavě není žádná vzpomínka na uplynulé léto.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
