BáSnění Lucie Trmíkové
Oblíbené poetické texty vybírá a komentuje herečka a scenáristka Lucie Trmíková.
Herečka a scenáristka Lucie Trmíková se narodila v Kolíně roku 1969. Vystudovala herectví na pražské DAMU, poté působila v Činoherním klubu a v Divadle Komedie, kde zazářila především titulní rolí ve hře Terezka, za niž v roce 1998 získala Cenu Alfréda Radoka.
V současné době je Lucie Trmíková bez stálého angažmá, účinkuje na několika pražských scénách. V Divadle v Dlouhé vytvořila hlavní ženské role v ibsenovských inscenacích Jana Nebeského Divoká kachna, Eyolfek a Heda Gablerová. S Nebeským a s hercem Davidem Prachařem vytvořila řadu autorských projektů, jako je např. Lamento, NoD Quijote, Příliš tichý nos, Pomocník Walser, Mlčky křičet, Dvojí domov, Miluji tě jak po smrti, Médeia. Na autorských projektech Peklo, Orfeus a Pustina spolupracovala s taneční skupinou 420people.
Věnuje se také pedagogické činnosti, je autorkou dramatizací různých literárních předloh pro divadlo, rozhlas i televizi.
ÚDAJE O VYDÁNÍ:
- Bohuslav Reynek: Kdyby do zahrady naší (Básnické spisy, Archa, Zlín, 1995)
- Else Lasker-Schülerová: Do mojí temnoty (ze sbírky Moje zázraky, překlad Alena Bláhová, Torst, 1993)
- Oldřich Mikulášek: Láska (ze sbírky Běžící luna, Československý spisovatel, 1964)
- T. S. Eliot: úryvek z básně Pustina (ze sbírky Pustina a jiné básně, překlad Jiří Valja, Odeon, 1967)
- Jan od Kříže: Kdysi za noci temné (ze sbírky Poezie, překlad Gustav Francl, Karmelitánské nakladatelství, 1992)
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy. Dojemná proměna lidského srdce
-
O. Henry: Vánoce na objednávku. Když bohatý zlatokop zatouží o Vánocích obdarovat maličké
-
Peter Turrini: Josef a Marie. Štědrovečerní příběh dvou důchodců
-
Vladislav Vančura: Šlépějemi krále Přemysla. Král železný a zlatý a jeho hledání vyvolené ženy
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
