Barbora Toman Tylová: V grafickém designu i v životě mě nejvíc zajímá autenticita. Proto mám ráda Josefa Čapka nebo Zuzanu Navarovou
„Grafický design vnímám jako službu. Když upravuju knihu, je pro mě přirozené potlačit sebe sama a uvažovat o tom, jak hodnoty, které knížka vyjadřuje, překlopit do vizuální podoby,“ říká Barbora Toman Tylová ze studia Toman Design, které má letos dva své tituly nominované na Nejkrásnější knihu roku 2019. Do Vizitky ji pozvala Alena Rokosová.
Nejdřív plenér, teprve tak zábava – tak nějak by se dalo popsat dětství Barbory Toman Tylové. Její strýc je malíř, a ke krajinkám a zátiším vedl i malou Báru. Protože si ale „netroufla na Prahu“, životní cesta ji nakonec dovedla ke studiu grafického designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Dneska jsem za čas v Ústí hrozně vděčná, budovaly se tam jiné typy vztahů. Některé lidi z té doby si nesu dodnes,“ poukazuje například na dva někdejší spolužáky, kteří s ní dnes pracují ve studiu Toman Design.
Právě opravdovost, upřímnost a autenticita je to, co ji nejen v tvorbě, ale i v životě zajímá nejvíc. Proto také ráda poslouchá Zuzanu Navarovou a je fascinovaná prací Josefa Čapka; loni vymyslela podobu knihy – soupisu jeho uměleckého díla, nazvanou Pracoval jsem mnoho. K vydání ji připravila Pavla Pečinková, vydala humpolecká 8smička a publikace záhy získala nominaci na Nejkrásnější knihu roku 2019.
Čtěte také
Letos si ovšem Barbora Toman Tylová vyzkoušela i hodnocení nejkrásnějších knih. Ještě dřív, než tušila, že dvě knihy z jejich studia – kromě Pracoval jsem mnoho i Tonča a krasojezdec – budou na tuto cenu nominované. „Takový střet zájmů nelze v Čechách vyloučit, dokonce bych řekla, že k němu dochází často. Ve chvíli, kdy se mluví o projektu, s nímž máte nějakou spojitost, zdržujete se hlasování a opouštíte místnost, abyste nemohla ovlivňovat diskusi. Byla jsem tím pádem mimo dvě kategorie.“
Fascinující setkání s Bohumilou Grögerovou
Jak ve Vizitce zaznělo, klíčová pro ni byla setkání s pedagogem a typografem Rostislavem Vaňkem nebo nestorkou české vizuální poezie Bohumilou Grögerovou, jíž věnovala část své disertační práce. V rozmezí let 2012 a 2014 s ní vedla rozhovor, který vyšel jako kniha Za slovem. „Lidsky mě fascinovala. Ani jsem nedoufala v to, že se budeme scházet, ale postupně se z nás staly i přítelkyně a můj knižní rozhovor bylo to poslední, co s ní bylo zaznamenáno,“ vzpomíná na setkávání s o šedesát let starší a tehdy už téměř slepou Bohumilou Grögerovou, která zemřela v roce 2014.
Zásadní pro Barboru Toman Tylovou byla také práce na monografii Jde o to, aby o něco šlo: Typograf Oldřich Hlavsa, která vůbec poprvé souhrnně představuje obsáhlou grafickou tvorbu typografa a knižního grafika Oldřicha Hlavsy. Původně plánovaná malá knížečka jí zabrala pět let a výsledkem je kniha o téměř šesti stech stranách a čtyřech kilogramech.
Čtěte také
Ve studiu Toman Design, jež vede se svým manželem Jiřím Tomanem, se posledních pět let zaměřuje hlavně na knihy. Studio má ovšem mnohem širší záběr a s mottem Design namísto zbytečných slov se věnuje také tvorbě identit, vizuálních stylů, výstav nebo obalů. Vytvořilo například identitu Českého statistického úřadu, vizuální styl Institutu umění - Divadelního ústavu, nový vizuální styl města Luhačovice, obaly müssli tyčinek anebo materiály pro Lékaře bez hranic. „Bereme zakázky, kterým věříme a se kterými souzníme,“ uzavírá Barbora Toman Tylová.
Jak si stojí český grafický design třeba ve srovnání s Londýnem? Proč je důležité, aby byl v grafickém designu humor a nadsázka? Jak se hodnotí knihy v soutěži Nejkrásnější kniha roku? Podle čeho pozná laik kvalitní úpravu knihy? Proč se za vizuální poezií vydala do Miami a co tam našla? Poslechněte si celou Vizitku.
Související
-
Pavla Pečinková: Josef Čapek mi dal model pro hodnocení umění, ve kterém žiji
Zaměřuje se na české umění 20. století, napsala monografii o Josefu Ladovi či Jiřím Sopkovi a patří též mezi největší odborníky na výtvarné dílo Josefa Čapka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
