Barbarský svět, kde platí jediné pravidlo: mlčeti zlato. Román Les je zdařilou prozaickou prvotinou

Přebal knihy Marka Baroše: Les|foto:Nakladatelství Prostor

Útlý román čítající necelých sto osmdesát stran pracuje s osvědčenými rekvizitami dotyčného žánru a při jeho četbě mohou leckomu na mysli vytanout díla, jako je román Cesta Cormaca McCarthyho, film Potichu natočený podle knihy Tima Lebbona nebo snímek Tiché místo. I zápletka Lesa je vystavěna na půdorysu putování několika postav postapokalyptickou krajinou, jehož leitmotivem se stává ticho coby základní předpoklad přežití. Ona událost, která změnila náš svět k nepoznání – autorem bohužel blíže neosvětlená –, totiž zavinila zmizení všech lidí, kteří od určitého okamžiku promluvili.

Dvojí putování postapokalyptickou krajinou

Marek Baroš vsadil při psaní své prózy na poměrně jednoduchou kompozici – žádné členění na kapitoly, jen dvě střídající se pásma vyprávění, jedno vysázené normálním stylem a druhé kurzívou. První z dvojice dějových linií se přitom odehrává na samém počátku zobrazeného úpadku civilizace, zatímco ta druhá o několik desítek let později, kdy se již lidstvo adaptovalo na nové životní podmínky. Oba příběhy pak spojuje postava hlavního hrdiny, jehož sledujeme jako malého chlapce zaskočeného koncem známého světa a současně coby ostříleného lovce a bojovníka, který se stává vůdcem putujícího trojlístku přeživších.

Ačkoliv román Marka Baroše nepřináší na poli zvoleného žánru vlastně pranic nového, přinejmenším v kontextu současné české prózy mu nelze upřít jistou míru originality. Jeho postapokalypticky laděný příběh nepostrádá poutavý děj, přesvědčivé kulisy ani silnou atmosféru a díky dvěma dějovým liniím a nevelkému rozsahu si dokáže i navzdory přímočaré zápletce udržovat potřebné napětí.