Babička poprvé v Národním divadle
Myslím, že většina diváků se na Babičku Boženy Němcové v Národním divadle v režii J. A. Pitínského těšila. Ti, kteří znají Pitínského rukopis nebo viděli jeho zajímavou a sevřenou uherskohradištskou inscenaci Divé Báry (o Vánocích vysílala ČT její záznam), počítali s tím, že režisér objeví vnitřní dramatičnost prózy, po léta zjednodušeně chápané jako idealizovaný obraz spisovatelčina dětství, ale zároveň dokáže vystihnout její půvab a poetickou atmosféru.
Ostatně avizovaný záměr inscenace - zobrazit, že babiččina moudrost a laskavost je opřena o sílu ženy s nelehkým osudem a pevným charakterem - je přitažlivý a souzní i s výběrem představitelky hlavní role - Vlasty Chramostové. Babiččin životní úděl - být ženou vojáka - je konfrontován s příběhy Viktorky a Kristly, jimž milované muže také odvedla vojna.
Inscenátoři uvedené paralely a skryté konflikty v zájmu dramatičnosti odkrývají (vztah babičky a její dcery Terezky, zpočátku dobře rozehrané J. Mílovou) a okrajové postavy prózy zvýrazňují (sympatický Prošek v podání J. Novotného), výrazně ke škodě věci však pomíjejí vztah babičky a Barunky (M. Borová tak téměř nemá co hrát).
Herecká stylizace je místy příliš expresivní a nevyrovnaná (Kristla, Viktorka i Hortensie), působí vnějškově a spíš znejasňuje, než nabízí hlubší významy jednotlivých situací. Místo jemné ironie a nadhledu vnáší do celku pocit hysterie a chaosu.
Režisér pracuje s řadou symbolických obrazů a odkazů, připomínek rituálů, různě stylizovaných folklorních a hudebních motivů, ale nesoustřeďuje se na vytvoření celku. Lidová poezie zhudebněná Vladimírem Franzem působí až bomabasticky, nevyrovnaná je i výtvarná složka (scéna J. Štěpánek, kostýmy J. Preková). Temporytmické proporce inscenace jsou tak narušovány.
Scéna Kristliny svatby s Jakubem Mílou v závěru přes jemný humor své obřadnosti působí dlouze a finální obraz - aranžovaný jaksi "nad časem" (v prostoru téměř krematorním a kostýmech z poloviny minulého století) - dělá z epilogu vyumělkovaný přílepek s nešťastnou a kontraproduktivní připomínkou filmového záznamu bytového divadla Zprávy o pohřbívání v Čechách s Vlastou Chramostovou (ta naštěstí ještě neumřela). Škoda náročné tvůrčí práce a energie, která se nezúročila.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.