Babička poprvé v Národním divadle

Ostatně avizovaný záměr inscenace - zobrazit, že babiččina moudrost a laskavost je opřena o sílu ženy s nelehkým osudem a pevným charakterem - je přitažlivý a souzní i s výběrem představitelky hlavní role - Vlasty Chramostové. Babiččin životní úděl - být ženou vojáka - je konfrontován s příběhy Viktorky a Kristly, jimž milované muže také odvedla vojna.

Inscenátoři uvedené paralely a skryté konflikty v zájmu dramatičnosti odkrývají (vztah babičky a její dcery Terezky, zpočátku dobře rozehrané J. Mílovou) a okrajové postavy prózy zvýrazňují (sympatický Prošek v podání J. Novotného), výrazně ke škodě věci však pomíjejí vztah babičky a Barunky (M. Borová tak téměř nemá co hrát).

Babička|foto: Viktor Kronbauer

Herecká stylizace je místy příliš expresivní a nevyrovnaná (Kristla, Viktorka i Hortensie), působí vnějškově a spíš znejasňuje, než nabízí hlubší významy jednotlivých situací. Místo jemné ironie a nadhledu vnáší do celku pocit hysterie a chaosu.

Režisér pracuje s řadou symbolických obrazů a odkazů, připomínek rituálů, různě stylizovaných folklorních a hudebních motivů, ale nesoustřeďuje se na vytvoření celku. Lidová poezie zhudebněná Vladimírem Franzem působí až bomabasticky, nevyrovnaná je i výtvarná složka (scéna J. Štěpánek, kostýmy J. Preková). Temporytmické proporce inscenace jsou tak narušovány.

Babička|foto: Viktor Kronbauer

Scéna Kristliny svatby s Jakubem Mílou v závěru přes jemný humor své obřadnosti působí dlouze a finální obraz - aranžovaný jaksi "nad časem" (v prostoru téměř krematorním a kostýmech z poloviny minulého století) - dělá z epilogu vyumělkovaný přílepek s nešťastnou a kontraproduktivní připomínkou filmového záznamu bytového divadla Zprávy o pohřbívání v Čechách s Vlastou Chramostovou (ta naštěstí ještě neumřela). Škoda náročné tvůrčí práce a energie, která se nezúročila.