Astolphe Louis Léonor markýz de Custine: Rusko roku 1839
Francouzský šlechtic markýz de Custine (1790-1857) se pod vlivem Chateaubrianda – který se přátelil s jeho matkou – začal zajímat o literaturu, psal romány a divadelní hry – vše bez výraznějšího úspěchu. Sláva přišla až v roce 1843, kdy vydal knihu Dopisy z Ruska – podtitul zněl Rusko roku 1839.
V Rusku strávil markýz de Custine necelé tři měsíce. Vydal se do Ruska s očekáváním, že tam nalezne „argumenty proti parlamentnímu systému“ (jak napsal v předmluvě ke své knize), ale vrátil se odtud jako „zastánce ústavního zřízení“. Jakožto přesvědčený roajalista doufal, že v carském Rusku najde záruky konzervativních hodnot, ale vrátil se zhnusen ruským národem i ruskou autokracií. Jeho kniha se v Evropě proslavila, v Rusku vyvolala skandál. Na knize dodnes fascinuje přesnost, s níž markýz dokázal předjímavě vystihnout mechanismy moci v porevolučním sovětském režimu. Custine ovšem samozřejmě nemohl v roce 1839 psát o bolševismu: psal o fenoménu, který je ukryt hluboce v ruské historii. Markýz de Custine zemřel 25. 9. 1857.
Úryvek z knihy francouzského šlechtice z překladu Aleny Bláhové připravil Petr Turek.
Nejposlouchanější
-
Eric Westphal: Koncert v oranžérii. Zkouška smyčcového kvarteta jako komedie
-
E. T. A. Hoffmann: Slečna ze Scudéry. Napínavý příběh dvojí existence jednoho pařížského zlatníka
-
Ladislav Grosman: Rendez-vous strýce Davida. Ořechová postel
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.