Asambláž prostoru. Jak dva autoři vytvářejí nový celek rozdílnými způsoby?
Otevření rekonstruovaného paláce Procuratie Vecchie architekta Davida Chiperfielda i výstavy Louise Nevelson se odehrálo letos v dubnu, současně se zahájením uměleckého bienále v Benátkách. A to, co spojuje přístup obou autorů, bychom mohli nazvat asambláží prostoru.
Architekt Chiperfield při rekonstrukci Procuratie Vecchie, paláce který pochází z 16. století, použil metodu, kdy odhalováním, přidáváním, vytvářením nových souvislostí původní stavby, vytváří nový celek, nebo spíše podporuje její celistvost. Prostorovou, materiálovou – ale také významovou, a především příběhovou. Příběh času je totiž tím, co fyzické vrstvy propojuje a drží pohromadě.
Cílem rekonstrukce nemá být vytvoření fiktivního originálního obrazu určité historické etapy, ale restaurování a zafixování vrstev celé její historie.
Architekta David Chiperfield
Přínosem takové metody mimo jiné je, že ukazuje, jak stavební vrstvy reprezentovaly společenskou situaci své doby. A to platí i pro rekonstrukci Procuratie Vecchie. Například už tím, že se velká část paláce poprvé v historii, po 500 letech, otevírá veřejnosti. Takže na jedné straně reprezentativní prostory, které dříve sloužily prokurátorům, budou hostit kanceláře a co-workingové prostory pro Generali a organizaci The Human Safety Net, anebo veřejně přístupné výstavy a akce, skrze které by se budova měla začlenit do života města.
Na druhou stranu ale například půdní prostory, dříve druhořadé, se dnes stávají stěžejním společenským územím domu. A stejně tak nová střešní terasa, což je dnes v památkově chráněném prostředí záležitost velmi citlivá na architektonickou kvalitu . Současný člověk považuje možnost vyjít do exteriéru střešní krajiny za jeden z nejlepších zážitků, které město poskytuje. Dříve tomu tak ale nebylo.
Louise Nevelson vytvářela koláže z nalezených předmětů a materiálů: nohou od stolu, rámů postelí, zárubní dveří. Jsou to tedy asambláže vzniklé jaksi z druhé strany než Chiperfieldovy, kdy Nevelson prostor nejdříve rozbije na prvočinitele – nalezené objekty, a stvoří od nuly prostor nový.
Oba autoři ale vytvářejí nový celek, založený na struktuře, na vztazích jednotlivých prvků v ní. A oba skrze tyto vztahy vypráví příběh. Zatímco Chiperfield vypráví historii minulosti, o tom, co jednotlivé prvky a vrstvy říkají o době, ve které vznikly, Nevelson příběh naopak sama vytváří. Dává jednotlivé prvky do vztahů sama o své vůli. Tím je ale rozezní, vytvoří z nich nástroje v jednom orchestru, společně hrající skladbu, jež může vyprávět o nich samých, o jejich minulých životech v odlišných souvislostech, nebo nových vztazích, v nichž se ocitly, ale stejně tak například o okolním městě, či o pocitech autorky, pro které se stávají metaforou.
Související
-
Svatá místa. Proč síla duchovních prožitků někdy potřebuje fyzický dotek s konkrétním místy?
Obsahem Velikonoc je připomenutí příběhu Kristova života. Nakolik čistě duchovní myšlenky potřebují pro uchování a připomínání si také materii – fyzický objekt či místo?
-
Proč se nevzdávat pojmu angažovanost navzdory jeho anihilaci propagandou komunistického režimu?
V nakladatelství Arbor vitae vyšla rekapitulace díla architekta Miroslava Masáka, které není představeno jenom skrze realizace, ale také na základě jeho životních rolí.
-
Střet barbarství s kulturou, destrukce s tvořením. Odehrávají se okolo nás stále v různých podobách
Ve válce na Ukrajině nyní vidíme, jak rozdílný je přístup Ruska k hodnotě lidského života. A hned za ním následuje stejně barbarský přístup ke kulturním hodnotám.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
