Asambláž prostoru. Jak dva autoři vytvářejí nový celek rozdílnými způsoby?

14 fotografií

Architekt Chiperfield při rekonstrukci Procuratie Vecchie, paláce který pochází z 16. století, použil metodu, kdy odhalováním, přidáváním, vytvářením nových souvislostí původní stavby, vytváří nový celek, nebo spíše podporuje její celistvost. Prostorovou, materiálovou – ale také významovou, a především příběhovou. Příběh času je totiž tím, co fyzické vrstvy propojuje a drží pohromadě.

Cílem rekonstrukce nemá být vytvoření fiktivního originálního obrazu určité historické etapy, ale restaurování a zafixování vrstev celé její historie.
Architekta David Chiperfield

Procuratie Vecchie, Benátky, rekonstrukce David Chiperfield|foto:Pavla Melková, Český rozhlas (5000442)

Přínosem takové metody mimo jiné je, že ukazuje, jak stavební vrstvy reprezentovaly společenskou situaci své doby. A to platí i pro rekonstrukci Procuratie Vecchie. Například už tím, že se velká část paláce poprvé v historii, po 500 letech, otevírá veřejnosti. Takže na jedné straně reprezentativní prostory, které dříve sloužily prokurátorům, budou hostit kanceláře a co-workingové prostory pro Generali a organizaci The Human Safety Net, anebo veřejně přístupné výstavy a akce, skrze které by se budova měla začlenit do života města.

Na druhou stranu ale například půdní prostory, dříve druhořadé, se dnes stávají stěžejním společenským územím domu. A stejně tak nová střešní terasa, což je dnes v památkově chráněném prostředí záležitost velmi citlivá na architektonickou kvalitu . Současný člověk považuje možnost vyjít do exteriéru střešní krajiny za jeden z nejlepších zážitků, které město poskytuje. Dříve tomu tak ale nebylo.

Louise Nevelson vytvářela koláže z nalezených předmětů a materiálů: nohou od stolu, rámů postelí, zárubní dveří. Jsou to tedy asambláže vzniklé jaksi z druhé strany než Chiperfieldovy, kdy Nevelson prostor nejdříve rozbije na prvočinitele – nalezené objekty, a stvoří od nuly prostor nový.

Persistence, výstava Louise Nevelson v Procuratie Vecchie, Benátky|foto:Pavla Melková, Český rozhlas (5000442)

Oba autoři ale vytvářejí nový celek, založený na struktuře, na vztazích jednotlivých prvků v ní. A oba skrze tyto vztahy vypráví příběh. Zatímco Chiperfield vypráví historii minulosti, o tom, co jednotlivé prvky a vrstvy říkají o době, ve které vznikly, Nevelson příběh naopak sama vytváří. Dává jednotlivé prvky do vztahů sama o své vůli. Tím je ale rozezní, vytvoří z nich nástroje v jednom orchestru, společně hrající skladbu, jež může vyprávět o nich samých, o jejich minulých životech v odlišných souvislostech, nebo nových vztazích, v nichž se ocitly, ale stejně tak například o okolním městě, či o pocitech autorky, pro které se stávají metaforou.