Angažovaní architekti. Proč se nevzdávat pojmu angažovanost navzdory jeho anihilaci někdejší propagandou komunistického režimu?
V nakladatelství Arbor vitae před nedávnem vyšla kniha Miroslav Masák, jejímž editorem je Rostislav Švácha. Je rekapitulací díla architekta Miroslava Masáka, které není představeno jenom skrze projekty a realizace, ale také na základě jeho různých životních rolí. Kromě jeho úlohy v SIALu, také jako poradce prezidenta Václava Havla, či jako učitele. Tento přístup je cílem edice Poslání architektů, jíž je kniha prvním svazkem.
Zajímavé ale je, že ačkoli autoři a nakladatel původně zamýšleli edici nazvat Angažovaní architekti, nakonec se pojmu zalekli pro jeho negativní konotace s komunistickou érou, která ho spojila s propagandou; angažovaný byl ten, kdo deklaračně sloužil režimu, a vlastně tak na dlouhou dobu anihilovala sémantiku pojmu.
Ač obavě autorů rozumím, přesto si myslím, že se pojmu angažovanost v jeho přínosné rovině nemáme zříkat. Ostatně i Rostislav Švácha se ho nevzdal alespoň v názvu úvodu ke knize. Když totiž v jazyce nějakého národa určitý pojem schází, často schází i sám obsah. Například v Rakousku se běžně používá pojem „sociálně angažovaný architekt“, a možná to cosi vypovídá i o míře sociálního vnímání v dané zemi.
Pojmy angažovanost a poslání nejsou totéž. Angažovanost je účastnost, rozhodnutí aktivně se o něco zasadit. Ve smyslu, který má edice na mysli, bychom asi měli použít pojem společensky angažovaný architekt. Poslání oproti tomu implikuje jakési zaúkolování – ať už světské nebo osudové. Které přichází zvenčí, a je tedy de facto pasivní, na rozdíl od rozhodnutí k angažovanosti.
Společensky angažovaný architekt se zjednodušeně řečeno zajímá o obecný zájem, nejen svůj osobní. Snaží se aktivně ovlivňovat prostředí okolo nás a život lidí a společnosti k lepšímu. Důležité je, nakolik se může architekt pro tyto ideály angažovat přímo skrze realizaci architektury a nakolik jsou potřebné i další, s architekturou více či méně související činnosti.
Aktivitou nad rámec stavění je třeba vstoupení do politiky. Anebo například osvěta – psaní, přednášení. I učení. Důležitá je práce ve veřejné sféře. Může směřovat ke změně legislativy, nebo aktivity směřující k zlepšení rámce pro stavění. Jako například nedávno vzniklé Pražské stavební předpisy či Manuál tvorby veřejných prostranství. Klíčová je sociální sféra – vzorem nám může být například zapojení architektů do výstavby sociálního bydlení po druhé světové válce, kdy se stali tahouny nejen v otázce navrhování architektury bydlení, ale i v zodpovědnosti za celkové vyřešení základního společenského problému doby.
Související
-
Střet barbarství s kulturou, destrukce s tvořením. Odehrávají se okolo nás stále v různých podobách
Ve válce na Ukrajině nyní vidíme, jak rozdílný je přístup Ruska k hodnotě lidského života. A hned za ním následuje stejně barbarský přístup ke kulturním hodnotám.
-
Umělecká díla by se měla podílet na vytváření veřejných prostranství a zvyšovat jejich kvalitu
Svoje sochy chápal jako součást kontinua prostoru. Japonsko-americký umělec Isamu Noguchi tyto myšlenky realizoval celým svým dílem.
-
Kontextuální empatie. Jak se proměňuje vnímání souvislostí architektury v historii?
Kontext s okolím je v architektuře jedním z klíčových pojmů. Může být významový, vizuální, obsahový, či ve způsobu fungování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
