Arturo Benedetti Michelangeli: Potlesk patří Chopinovi, Beethovenovi, Debussymu… Ne mně!
Poslechněte si Polední koncerty s legendárním italským pianistou v hlavní roli. Čeká nás výběr toho nejlepšího, co od něj máme na gramofonových deskách v rozhlasové fonotéce, i čím se Arturo Benedetti Michelangeli zapsal do historie festivalu Pražské jaro, kam zajížděl pravidelně.
Arturo Benedetti Michelangeli, hvězdný italský klavírní virtuóz, opředený aurou jednoho z největších pianistů 20 století. Ale také aurou samotářského, úzkostlivého a vrtošivého umělce, který sebou na každý koncert vozil svého klavírního technika a často i svůj vlastní klavír, a neváhal zrušit recitál na poslední chvíli. Muž, který tvrdil, že být klavíristou nebo vůbec muzikantem není povolání. Je to filozofie, je to pojetí života, které nemůže být založeno na dobrých záměrech či přirozeném talentu.
Čtěte také
Muž, který tvrdil, že být klavíristou nebo vůbec muzikantem není povolání. Je to filozofie, je to pojetí života, které nemůže být založeno na dobrých záměrech či přirozeném talentu.
Umělec, jehož život je vymezen lety 1920 a 1995, disponoval bezchybnou technikou a tajemnou povahou. Publikum, spoluúčinkující umělci i odborníci tak věděli, že od něj mohou očekávat jak chladnou dokonalost, tak i náladovou nepředvídatelnost. U klavíru se dokonale ovládal, svůj tělesný mechanismus měl pod kontrolou, tvář zůstávala netečná. Sotva si všímal přítomnosti publika a sotva na ni reagoval. Jednou řekl: potlesk patří Beethovenovi, Chopinovi, Debussymu. Ne mně…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
