Architekturu můžeme číst jako knihu, knihou procházet jako architekturou
V pražské Kunsthalle probíhá výstava s názvem READ, kterou můžeme chápat nejen jako výzvu ke čtení knih, ale stejně tak třeba prostředí a tedy i architektury.
Čtení je obvykle nejvíc spojováno s knihou, ale stejně dobře lze číst věci, prostředí, lidi. Což si ostatně uvědomují i autoři výstavy, Skandinávci, Elmgreen & Dragset, když v úvodním textu píší, že výstava: „vybízí nejen ke čtení, ale také k učení se a porozumění, ve smyslu číst znamení, číst tvář nebo číst situaci.“ A stejně dobře lze číst například i architekturu.
Číst znamená zastavit se, přemýšlet. A také komunikovat. Kniha je vlastně setkání – s autorem, ale i dalšími čtenáři, stejně jako s postavami v ní. I architektura by měla s divákem komunikovat – svou formou i obsahem. A také vytvořit místo pro setkání. S historií, s duchem, s dialogem vůči okolí – a pochopitelně s lidmi navzájem.
Když si představíme způsoby čtení knihy aplikované na čtení architektury, objeví se až překvapivé podobnosti.
Třeba souvislost detailu a celku a jejich vztah k významu. Čtení je skládání písmen, pak slov a nakonec vět do významu. Stejně tak kapitol k celé knize a někdy i jednotlivých knih ke společnému tématu. Podobně můžeme číst detaily domu, například fasády, jejich vztah v rámci celého průčelí, pak průčelí k hmotě domu, domu k těm sousedním a nakonec k celému městu.
Je zde paralela i ke grafické práci na knize. Důležitost volby správného typu písma, mezer, velikosti, polohy. Čtenář si její důležitost většinou neuvědomuje, považuje ji za samozřejmost, ale přitom je základem, aby se mu kniha dobře četla. Možná, že s detaily dobré architektury je to podobné.
Blízká asociace, a v dnešní době i aktuální, také je, že u knihy víme, že ji nemůžeme poznat jen na základě obalu, musíme se prokousat obsahem. U architektury je to stejné – přesto je většinou vnímána jen podle vnějšího dojmu.
A v neposlední řadě knihu můžeme chápat i jako fyzický objekt. Alberto Manguel v Dějinách čtení říká: „Když si vybírám knihu do postele, k pracovnímu stolu, do vlaku nebo jako dárek, zvažují mé ruce její tvar stejně jako obsah.“
Do knihy lze vstupovat jako do domu, podobně se jí i prochází a na konci vychází. Akt čtení je „bytím“ v knize, podobně jako bytí v architektuře. Kontakt s ní se uskutečňuje i skrze dotek. Kniha má i podobné vlastnosti jako architektura: Atmosféru, rytmus, chaos × řád. Je ve sdělení úsporná nebo mnohomluvná. Stejně jako architektura je druhem materiálního formátu, jehož účelem je nést obsah.
Související
-
Citlivost vnímání prostředí vzbuzuje naději znovu docenění důležitého rozměru našeho života
V současné době probíhá několik výstav, v jejichž konceptu se objevuje téma citlivého vnímání světa okolo nás. V posledním období toto téma společností příliš nerezonovalo.
-
Může být abstraktní umění angažované?
V Galerii Rudolfinum minulý týden začala výstava CO-EXTENSIVE, která se zabývá způsoby, jakými umění reflektuje prostor a jakými my prostor vnímáme.
-
Opulentní architektura nového Hlaváku je především zbytečná a do dnešní úsporné doby nepřiměřená
Soutěžní přehlídky a ceny, stejně jako média, se zabývají převážně jednotlivými budovami, případně jednotlivými veřejnými prostranstvími.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.