Může být abstraktní umění angažované?
V Galerii Rudolfinum minulý týden začala výstava CO-EXTENSIVE, která se zabývá způsoby, jakými umění reflektuje prostor a jakými my prostor vnímáme. Většina děl na výstavě je abstraktních a formálně střídmých.
Kurátorský koncept odkazuje k citlivosti vůči okolnímu světu, tedy k tématu, kterému se v poslední době výstavy věnují spíše zřídka. Přičemž jedním z důvodů, je možná skutečnost, že dnes je velká poptávka po angažovaném umění – ve smyslu vztahování se k problémům společnosti, což je vzhledem ke krizím, kterým čelíme pochopitelné, často ale zaznívá názor, že to dokáže jen umění, které se vyjadřuje k problémům explicitně a že abstraktní umění to nedokáže. Někdy tento názor nabývá až ideologické podoby, která se snaží z explicitní a realistické formy umění udělat normu. Takový úhel pohledu se pak stává argumentem kritiky například právě vůči abstraktnímu či formálně střídmému umění.
Přitom abstraktní umění možná dnes dokáže být pravdivější cestou ke skutečnosti, než umění explicitně realistické. Protože explicitnost přichází o svoji sílu, tím, jak je mnoha způsoby relativizována. Tím, že zejména sociální sítě, stejně jako veřejný prostor celkově, akceptují, že za realitu je považována její účelová interpretace, jinými slovy věci nejsou tím, čím jsou, ale tím, jak jsou prezentovány. Tím, že v přehlcení obrazy se stírá rozdíl mezi podstatným a nepodstatným. Tím, že pravda je, zejména v politické kultuře, relativizována zneužitím argumentu o nekonečném množství faktů a názorů, v nichž se již nelze zorientovat, a pravda tedy neexistuje.
A tak jedním ze způsobů návratu k (pravdivé) realitě může být obejití přehlcené a zmanipulované vnějškovosti a proniknutí do hlubší vrstvy podstaty věcí a situací, která – snad – ještě zůstává čistá. A jedním ze způsobů cesty k podstatě může být právě abstrahování a zobecnění.
A právě prožití podstaty skutečnosti je nezbytný základ pro angažované cítění a jednání. Abstraktní jazyk umění dokáže vyjadřovat univerzální elementární vlastnosti světa. A odkazovat k základnějším vlastnostem prostředí okolo nás, které leží i v základu problémů společnosti.
A v tom je myslím klíč, protože pokud se máme nějak postavit ke konkrétním společným problémům – ať už sociálním, genderovým, klimatickým apod. – tak je nejdřív musíme citlivě vnímat a prožít okolo sebe. Ideologie, a dokonce ani ideje, samy o sobě nemohou fungovat, jsou-li mechanicky převzaté a nikoli opřené také o bezprostřední, tedy subjektivní, zkušenosti.
Související
-
V architektuře se vede dialog, sebeprezentace je pasé. Nespoléhejme na osvědčené přehlídky
Saša Michailidis se ptá architektky Pavly Melkové a komisařky české reprezentace pro bienále 2023 a kurátorky Sbírky architektury NGP Heleny Huber-Doudové.
-
Aktuálnost v díle Ladislava Fukse. Jak sdělení výstavy Protisvěty umocňuje řešení expozice?
Aktuálnost výstavy nespočívá jenom ve stém výročí narození Ladislava Fukse, ale i v tématech, z nichž některá jsou dnes až nečekaně živá.
-
Vztah reálného prostředí a jeho obrazu v naší mysli. Jaký smysl pro nás má cestování?
Proč se chceme fyzicky ocitnout na „jiných“ místech? A nestačila by nám virtuální přítomnost v nich? Skrze paměť, fotografii, film, či literární obrazy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
