Architektura se často prezentuje jako one-man show. Architektka Alžběta Brůhová sází na vytváření vztahů

Souznělá spolupráce – tak zní jeden z bodů manifestu Alžběty Brůhové. „Tohle je pro mě v architektuře velké téma, protože mám pocit, že způsob, jakým se architektura vyučuje, nebo jak se k ní navenek přistupuje, je často one-man show – člověk je principiálně vedený k tomu, aby se při utváření prostoru projevil jako individualita. S ohledem na témata současnosti bychom se ale měli naučit líp spolupracovat,“ říká v ArtCafé absolventka architektury pražské UMPRUM.

Architektura, která propojuje

Ve své diplomové práci se zabývala participativními metodami v architektuře, tedy tím, jak zahrnout co největší množství koncových uživatelů do architektonických procesů. Nejprve teoreticky a později i prakticky si to mohla vyzkoušet v projektu, z něhož vzešla soutěž na úpravu návsi ve středočeské obci Dobročovice, kterou zorganizovala.

Obyvatelé Dobročovic se zapojili do návrhu a stavby mobiliáře pro svůj veřejný prostor.|foto: Stanislava Brůhová,Alžběta Brůhová

Za tento projekt pak získala cenu v rámci přehlídky Young Architect Award 2018. „Přijde mi dobré vydávat se cestou architektonických soutěží a vést dialog o tom, co je a není kvalita a nebát se ptát proč,“ dodává. „Zásadní pro mě bylo, když jsem přišla na to, že v rámci skupiny spolupracujících lidí se dá komunikovat i jinak než slovy, a to například stavěním. Vydala jsem se proto cestou materiálů a zkoumání práce s nimi,“ přibližuje svůj pohled na participaci Brůhová.

Členové a členky komunity Poď na dvor si společně postavili zázemí pro své aktivity | Košice |foto: Iva Skoumalová,Alžběta Brůhová

V loňském roce se takto zapojila do projektu košické sousedské komunity Pojď na dvor. „Navrhli jsme a společně postavili rozkládací domek, který se dá upravit na podium a odpovídá potřebám komunity na společné trávení večerů.“

Důležité jsou pozitivní vzory

V květnu minulého roku založila Alžběta Brůhová se svou kamarádkou a kolegyní z oboru Adélou Pečlovou skupinu nazvanou Architektky, jejímž cílem je podporovat ženy v architektuře, jejich spolupráci a kolegialitu. Základem skupiny je bezpečné prostředí pro sdílení a snaha hledat způsoby, jak vyjít vstříc specifickým potřebám architektek v prostředí, v němž převažují muži.

Čtěte také

Mladí architekti pracují za mizerné peníze bez smlouvy. Jaká je odvrácená strana prestižního oboru?

„Organizujeme také edukační přednášky s odborníky a odbornicemi a snažíme se o profesní emancipaci. Uspořádali jsme proto přednášky na téma nacenění vlastní práce nebo jak nastavit smlouvy.“

„Mezi absolventy architektury je zhruba 60 % žen, ale mezi žadateli o autorizaci u České komory architektů, což je další profesní krok, je  v současnosti už jen asi 35 % žen.“ A podobný trend můžeme vysledovat i v jiných zemích, kde se tímto problémem už zabývají profesní a odborové organizace. V loňském roce se například Královský institut britských architektů obrátil na parlament a zástupce stavebního sektoru s požadavkem na podporu žen v architektuře, aby po absolvování studia neodcházely do jiných oborů.

Co by mohlo podle Brůhové pro začátek pomoci? „Důležité je ukazovat vzory: ženy v architektuře jsou, ne že ne. Stejně tak je důležité, aby dostávaly více prostoru na vyšších profesních pozicích, na školách a jiných institucích.“