Architektura Devětsilu je dnes aktuálnější než kdy dřív, říkají kurátoři výstavy

33 let od poslední výstavy umělců sdružených v Devětsilu je hodně, řekli si v Galerii hlavního města Prahy. Právě touha vrátit se k umělcům spojeným s avantgardní skupinou, od jejíhož založení letos v říjnu uplyne 100 let, stála za vznikem projektu Devětsil 1920–1931 v pražském Domě U Kamenného zvonu. „Za posledních třicet let tu byla celá řada výstav, které se týkaly 20. let minulého století. Autoři Devětsilu se v nich tak trochu rozpustili,“ konstatuje kurátorka Alena Pomajzlová.

Síla je v komplexnosti

Někdejší, 33 let stará výstava, se zaměřovala na výtvarné umění, architekturu a typografii.

Karel Teige, Pozdrav z cesty, 1923, koláž, papír, 33,1 × 23,5 cm|foto: Galerie hlavního města Prahy

Tentokrát kurátorský tým záběr rozšířil o scénografii, fotografii, časopiseckou tvorbu a prostor dostal také brněnský Devětsil se svou vůdčí osobností Artušem Černíkem, který dokázal sehnat v podstatě jakýkoliv avantgardní časopis, na který si vzpomněl. Síla tohoto výstavního projektu je tak především v jeho komplexnosti.

V hledání nových poznatků Aleně Pomajzlové a také Jakubovi Potůčkovi, jehož odborným záměrem je architektura, pomohl především internet a digitalizované materiály. „Důležité pro mě byly archivy klíčových institucí, se kterými Devětsil spolupracoval. Narazil jsem například na materiály z holandských časopisů, se kterými čeští architekti udržovali styky,“ poukazuje na studie prací architekta Jaromíra Krejcara, které se v originále nedochovaly. Zároveň si cení zdrojů vydaných tuzemskými archivy. Z řady z nich je patrné, že architektonické návrhy mají povahu uměleckého díla, nikoliv technické studie.

Kdo nehledá, najde (styl)

Právě Krejcarova práce je pro výstavu v Domě U Kamenného zvonu zásadní. Maketa jím navrženého paláce Olympic v centru Prahy z roku 1926, prototypu funkcionalistické architektury, totiž vévodí sekci věnované právě architektuře.

„Je to kvintesence poetismu, vychází z architektury moderních dopravních prostředků, jakými byly parníky nebo letadla. Je to dům, který přes den funguje jako kancelář, v noci se mění na bar. Je to dům, který žije na ulici. Devětsil miloval život na ulici!“ říká Jakub Potůček s tím, že architektura 20. let minulého století je dnes aktuální víc, než byla kdy před tím.

Vítězslav Nezval, Abeceda, 1926|foto: Muzeum umění Olomouc

„Fascinující na Devětsilu je, že se nesnaží o falešné estétství. Uvědomuje si, že bez moderní techniky, kterou původně vinil z válečných hrůz, by to v životě nemohlo fungovat, a aktivně reaguje na aktuální životní podmínky, kterým přizpůsobuje estetiku. Dostává se tak k funkční architektuře, která sice z finančních důvodů nebyla masově rozšířená, ale jednoznačně se inspirovala potřebami doby. Pokud budou takto uvažovat i současní architekti, pak se vůbec nemusí zabývat hledáním stylu. Ten vyplyne z potřeby,“ míní Jakub Potůček.