Archa je proměnlivá a stále v pohybu. Ondřej Hrab a Jana Svobodová bilancují 25 let existence scény
Čtvrt století existence právě slaví jedna z předních českých platforem alternativního umění. V 90. letech plnila Archa nedocenitelnou roli zprostředkovatele světových trendů a inspirátora domácího dění. Dnes je jinde, říkají její zakladatelé a kmenoví tvůrci.
Čtvrt století existence Archy v ArtCafé hodnotil její zakladatel, ředitel Ondřej Hrab. Právě fakt, že Archa nezůstává na místě, je podle něj hlavním důvodem, proč slavit: „Největší úspěch pro mě spočívá v tom, že je Archa proměnlivá, že není tím, čím byla v 90. letech. Stejně jako se architektura Archy proměňuje podle potřeb umělců, tak se její program mění podle potřeb společnosti. Potkáváme řadu lidí, kteří pláčou nad tím, že Archa už není tím, čím bývala. Nás to ale těší. Jestliže začátky byly časem, kdy jsme otevírali a budovali mosty směrem ke světovému umění, dnes jsou úkoly úplně jiné,“ vysvětluje Hrab.
A loď pluje…
Ondřej Hrab zakládal Archu v roce 1994 s konkrétní uměleckou představou i producentskou vizí. Jako stagionu bez stálého souboru, která své zázemí propůjčuje nejrůznějším projektům.
Jako místo setkávání lidí a prezentace nejaktuálnějších trendů, rodících se na poli scénických umění: „Archa na začátku 90. let odpověděla na potřeby společnosti. Rokem 89 jsme se po padesáti letech otevřeli světu. Bylo třeba konfrontovat to, co se dělo tady, s tím, co se dělo venku. A to nejen v oblasti činoherního divadla, ale i v oblasti tance a hudby. Chtěli jsme v Česku představit umělce, kteří tvořili špičku současného umění v té době. A také projekty, které bořily a stíraly hranice mezi jednotlivými žánry,“ doplňuje Ondřej Hrab.
Zlatá devadesátá: Bob Wilson, Phil Glass i Lou Reed
V Arše v 90. letech skutečně tvořily a vystupovaly špičky světového umění. Vedle režiséra a scénografa Roberta Wilsona si prostor podmanili třeba japonský tanečník butó Min Tanaka, vlámský choreograf Wim Vandekeybus se souborem Ultima Vez, britští DV8 či Royal Shakespeare Company.
Vedle ikon avantgardního a tanečního divadla ale Archa českému publiku poprvé představila i určující osobnosti současné hudby. Do Prahy na její pozvání přijeli třeba David Byrne, Randy Newman, Philip Glass, Meredith Monk či Patti Smith. Každá z těchto osobností přinesla podle Hraba českému prostředí něco jedinečného: „Těžko se dá vybrat jeden specifický projekt, který by byl pro 90. léta příznačný. Každý z umělců tu zasadil semínko, které dál rostlo a vytvářelo kolem sebe biosféru pro české umění. Silnou stopu za sebou nechala Meredith Monk, stejně jako Robert Wilson nebo Peter Schumann z Bread and Puppet Theatre. Ten v Arše vytvořil představení Den je ráno, poledne a večer, a to se čtyřicítkou mladých českých umělců. Dnes jsou to všichni úspěšní tvůrci, kteří pracují na různých polích českého umění.“
Projekty na míru a předpremiéry světových souborů
Výtvarník a performer Petr Nikl pak na Archu raných let zavzpomínal jako na laboratoř a vzácné místo inspirace a výměny zkušeností a názorů: „Archa 90. let je pro mě komplexem silných zážitků. Viděl a slyšel jsem tam řadu umělců, kteří vytvořili a přinesli zcela osobitý umělecký jazyk. Nejdůležitější je ale podle mě fakt, že většina z nich vytvořila pro Archu nové představení, nepřenesli tam žádný hotový tvar. Nepracovali jen s prostorem, nedělali jen site-specific projekty, ale pracovali i s domácími umělci. Sdíleli s nimi své představy, názory a postupy, a to bylo důležité.“
I podle Hraba byl tento moment pro Archu první dekády její existence zcela zásadní: „Nikdy jsme neměli peníze na to, abychom mohli slavné soubory pozvat s již hotovým představením. Dohoda proto byla vždy taková, že dostanou prostor a čas, aby představení, na kterém pracovali, v Arše dotvořili. Archa tedy byla místem předpremiéry jejich nového představení. Diváci Archy tak měli privilegium vidět něco, co ani v Londýně, Paříži nebo jiné světové metropoli zatím vidět nemohli. I v tom byla naše síla,“ doplňuje Ondřej Hrab.
Moment obratu aneb touha vytvořit si vlastní hnízdo
Archa za své existence prošla řadou formálních i obsahových změn. První bod obratu nastal v roce 2004, kdy scéna zavedla takzvané rezidence. V divadle začali pracovat Skutři, Rosťa Novák, režíroval v něm J. A. Pitínský, premiérovalo se Havlovo Odcházení.
Obrat v dramaturgii a směřování scény v ArtCafé komentuje režisérka Jana Svobodová:„Vždycky mě mrzelo, že Archa nemá své vlastní hnízdo. To, že nemá stálý umělecký soubor, má řadu výhod, ale i jednu nevýhodu: chybí kontinuita. V běžném divadelním provozu se na sebe lidé napojí, pracují spolu a pak se od sebe zase oddálí anebo zmizí. Jako divadelníka mě to dost trápilo. Proto jsem někdy v roce 2002 či 2003 přišla s nápadem rezidenčních pobytů pro mladé tvůrce. Chtěli jsme, aby se setkávali se světovou tvorbou a nastartovali tak své vlastní, originální divadelní myšlení. A to se skutečně stalo,“ vysvětluje Svobodová, která dodnes utváří jeden z hlavních edukativních projektů scény, takzvaný Archa.lab.
Změna směru: Dokumentární, sociální a politické divadlo
Za další mezník pak bývá označován rok 2012, kdy se v Arše objevil program sociálního a dokumentárního divadla, jehož garantkou je rovněž Jana Svobodová.
Přestože obec divadelních kritiků Arše vytýká bezzubost těchto projektů a neschopnost jimi efektivně i umělecky silně reagovat na aktuální podněty společnosti i doby, domácí Archy stojí za jejich uměleckou kvalitou: „Důkazem správného rozhodnutí i směru je pro nás fakt, že inscenace Obyčejní lidé, spojující principy dokumentárního divadla a tance (v Arše vznikla roku 2017 v režii Jany Svobodové a Wen Hui – pozn. autora), byla letos zařazena do hlavního programu světové divadelní přehlídky v Avignonu. České divadlo je tak v hlavním programu festivalu zastoupeno po dlouhých sedmnácti letech,“ uvádí Ondřej Hrab.
Archa dnes: Rozdělená společnost, digitální média a kořeny budoucnosti
Divadlo reflektující problémy současné společnosti staví Archa do středu svých aktivit i dnes: „Je pro nás důležité reagovat na aktuální problémy. Nejen česká společnost je čím dál víc rozdělená. Geografické hranice mizí, ale vystupují hranice názorové a především emocionální. A tyto hranice je velmi těžké definovat. Cítili jsme proto potřebu zaujmout k této situaci stanovisko. Dát hlas lidem, kteří mají pocit, že nejsou dostatečně slyšet, že na jejich názory nikdo nedbá. Jsme přesvědčeni, že prostřednictvím uměleckých prostředků jim můžeme dát hlas a tyto hranice překonat,“ říká k současnému směřování scény Ondřej Hrab.
Kromě rozdělené společnosti podle něj mezi velká témata dneška patří třeba i role technologií, kterou současná Archa reflektuje v linii nazvané „Společnost 4.0“ : „Společnost 4.0“. „Děláme stále méně fyzické práce, mizí fyzický kontakt mezi lidmi, stále víc komunikujeme digitálně. To vše se v budoucnu bezesporu ještě projeví,“ doplňuje Hrab.
Narozeninová oslava: futuristická loď s multimediálními instalacemi
Navzdory složité době a řadě společenských problémů ale bude Archa slavit. Čtvrt století existence k tomu víc než vybízí: „Bude to tekutá forma oslav. Lidé budou mít možnost procházet instalacemi, zastavit se, zameditovat si, zavzpomínat. Šlo nám hlavně o možnost se znovu setkat, protože to pro nás vždy bylo nejdůležitější. Archa vždy byla a bude místem setkávání,“ míní Hrab.
Jeden z autorů oslav, výtvarník Petr Nikl pak přiblížil, jak bude vypadat futuristická loď, v níž se prostor Archy po dobu oslav promění: „Chtěli jsme vytvořit atmosférickou tříšť, koláž paměti oněch 25 let. Navrhl jsem tedy takový kubus, na který se bude tato koláž v určitých chvílích promítat. Uvnitř kubusu pak budou hrát nejrůznější hudebníci,“ uzavírá Petr Nikl.
Chcete-li se o oslavách i dalším směřování Archy dozvědět víc, pusťte si záznam pořadu. Čtvrt století působení této scény zhodnotil také publicista Alex Švamberk ze serveru novinky.cz. O hudební výběr se postaral Jirka Špičák. Představil hudebníky a kapely, které během čtvrt století v Arše vystoupili.
Související
-
Myslíte si, že vás evropská hudba už nemá čím překvapit?
Hudební dramaturg Petr Dorůžka zůstává ve svém speciálu na Starém kontinentě a objevuje pro vás jeho možná netušené žánrové bohatství a pestrost.
-
Všichni jsou zváni! V novém představení souboru Ultima Vez hraje i pětadevadesátiletý muž
Invited čili Pozvaní. Tak se jmenuje nové představení slavného bruselského souboru Ultima Vez. Do pražského Divadla Archa ho přiváží jeho autor, choreograf Seppe Baeyens.
-
Zdvíhám lem pláště, rukávy shrnuji větve, jež schodiště stíní... Večer na téma Čínské divadlo
O čínském pojetí tělesného pohybu a dramatického představení i možnostech jejich „západní interpretace“ hovoří Nina Vangeli, Olga Lomová a Ondřej Hrab.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
