Všichni jsou zváni! V novém představení souboru Ultima Vez hraje i pětadevadesátiletý muž

Hlavními hvězdami představení jsou obyčejní lidé, s nimiž se Baeyens setkal během svých tanečních workshopů v Bruselu. Dnes večer se k nim můžete připojit i vy. Když bylo belgickému performerovi a choreografovi Seppe Baeyensovi třicet, potkal v jednom bruselském baru zakladatele slavného belgického souboru Ultima Vez Wima Vandekeybuse. „Představil jsem se mu, řekl jsem mu, že bydlím v Bruselu a v dalších belgických městech dělám různé taneční workshopy. A že bych chtěl zkusit i něco pod křídly souboru Ultima Vez,“ usmívá se dnes osmatřicetiletý umělec.

Ultima Vez / Seppe Baeyens – Invited|foto: Danny Willems,Divadlo Archa

Zní to jako začátek vtipu, opak je ale pravdou. Ačkoliv se šéf Ultima Vez této odvaze nejprve podivil, přišel se podívat na výstup Baeynsova workshopu inspirovaného právě jedním z představení Ultima Vez. Výsledek ho nadchl natolik, že svolil k další spolupráci. Ta se pak naplno rozvinula v nově obsazené divadelní budově v bruselské čtvrti Molenbeek, která je dnes nechvalně známá jako sídlo islamistických teroristických buněk. Podle choreografa Baeyense se však dnes právě kvůli nižší ceně nemovitostí stěhuje do Molenbeeku celá řada zajímavých kreativních spolků.

Jazykem tance hovoří každý

Seppeho tehdejší odvaha při setkání s Vandekeybusem v baru dala vzniknout i představení Invited (Pozvaní), s nímž Ultima Vez dnes v 17:00 a 20:00 obsadí pražské Divadlo Archa. Seppe Baeyens v něm dává fyzickou podobu tomu, co ho zajímá nejvíc - stírání hranic mezi jevištěm a hledištem a společné diskusi jazykem, který je vlastní každému: tancem.

Aktéři představení Invited vzešli právě z Baeyensových „sousedských“ workshopů, které v Molenbeeku pravidelně organizuje. Mezi účastníky jsou děti, pětadevadesátiletý muž i nemocní lidé. „Pozvali jsme různé organizace pracující s důchodci, pouličními partičkami nebo lidmi s psychotickými onemocněními. Snažím se, aby sestava aktérů představení odrážela složení společnosti. Je mi jedno, že netančí technicky správně. Všichni ale máme tělo, umíme běhat, stát, dívat se. A to je pro mě důležité,“ vysvětluje autor. Díky tomu, že taneční plocha není rozdělená na jeviště a hlediště, může se do představení snáz zapojit každý příchozí. „Nikoho ale nenutíme,“ podotýká Seppe. „Přímá účast na představení není povinná, diváci se mohou, ale nemusí přidat.“ Samotná „pointa“ představení není dopředu daná.

Každý do představení vkládá svou životní zkušenost. Během sedmdesáti minut se různé osudy snažíme spojit do jednoho příběhu.
Seppe Baeyens

Právě snaha propojovat lidi, vzájemně se podporovat a nebát se kvůli tomu riskovat pohodlí je podle ředitele Divadla Archa Ondřeje Hraba, druhého hosta pátečního ArtCafé, zásadním rysem souboru Ultima Vez. Tvorbu tohoto tanečního spolku mohou návštěvníci Archy vídat téměř od začátku fungování pražské scény. Poprvé do hlavního města zavítal v roce 1995.

„Tuzemské publikum chodí na představení Ultima Vez pravidelně, navzájem se takříkajíc našli. Jsme jediné divadlo v Evropě, tedy kromě toho bruselského, které může sledovat vývoj světového tvůrce Wima Vandekeybuse v průběhu dvaceti pěti let,“ podotýká Hrab.

Co zajímavého se děje v bruselské čtvrti Molenbeek, co přinesla evropskému tanečnímu divadlu takzvaná vlámská vlna a na co se mohou těšit fanoušci Divadla Archa letos na jaře, kdy se budou konat oslavy 25. narozenin Archy? Poslechněte si celé páteční ArtCafé. Hudbu tentokrát vybírala Eliška Vidomus.