Zdvíhám lem pláště, rukávy shrnuji větve, jež schodiště stíní... Večer na téma Čínské divadlo

Pekingská opera, Beijing opera
Pekingská opera, Beijing opera

Evropa i Amerika čerpají od počátku 20. století inspiraci také z široké pohybové kultury Číny. Kdo by dnes neznal populární disciplíny kung-fu nebo taiči. Známé jsou také výkony čínských cirkusových umělců s jejich neobyčejnou pružností a obratností. Ve skutečnosti jde o výsledek starobylé tělesné kultury. Svůj význam též má, že Číňané nikdy (z náboženských či jiných ideových důvodů) „nerozsadili“ tělo a duši.

Pohyb – taneční, bojový nebo divadelní – zůstal pro Číňany vždy hluboce duchovním, rituálním aktem.

O čínském pojetí tance a divadla i možnostech jejich „západní interpretace“ hovoří v pořadu Mileny M. Marešové, taneční publicistka Nina Vangeli, sinoložka a překladatelka Olga Lomová a ředitel pražského divadla Archa, Ondřej Hrab.

Spustit audio

Související