Anton Bruckner: Symfonie č. 1

(…) Brucknerovy symfonie jsou harmonicky bohaté, silně polyfonní, vrstevnatě rozvíjené a výrazně dlouhé. Přinášejí velký zvuk, obrovité koncepce, velební přírody i mystické nálady, strmé kontrasty, vroucnost i velkolepé gradace, patetická gesta a skutečné apoteózy, pootevírají pohled do vesmíru. Takovou je i jeho symfonie První. Už v ní najdeme všechno t, co v těch vyprofilovanějších a známějších. Valerij Gergijev nastudoval a dirigoval První symfonii přesně na hraně: ve výsledku nezastírá, že jde o dílo ne zcela vyhraněné; ale zároveň ani nepřehání náznaky budoucích typických postupů. Dává zaznít iluzi, že se tu autor tak trochu ještě vztahuje kamsi k Schubertovi, ale dává už také ochutnat něco z budoucí úpornosti a komplikované stavebnosti posledních vět i třeba z motoričnosti scherz, tedy z jedinečnosti, která Brucknerovu hudbu od Schuberta hodně vzdálila. Gergijev je dirigentský mág, budovatel sugestivních koncepcí a typicky ruských temných ploch. A nemá důvod svůj přístup při interpretaci Brucknera zapomenout nebo odložit. Filharmonici mu vycházejí vstříc a mají tak ve své diskografii opravdu výrazný projekt. (…)

Nahrávka vyšla pod licencí Warner Classics.