Anna Masaryková: Delacroix

4. duben 2011

Esej

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Historička umění Anna Masaryková, dcera Herberta Masaryka a vnučka T. G. Masaryka, se zabývala především českým malířstvím a sochařstvím 19. stol.; věnovala se i období tzv. druhého rokoka v Čechách a architektonickému vývoji Prahy přelomu 19. a 20. stol. Zabývala se i francouzským malířstvím.

Historička umění Anna Masaryková se narodila 4. dubna 1911 v Praze. V letech 1931-1936 vystudovala historii a dějiny umění na FF UK v Praze (žákyně Josefa Pekaře, Vojtěcha Birnbauma a Antonína Matějčka). V letech 1937-1942 pracovala jako archivářka Spolku výtvarných umělců Mánes a působila jako stálá referentka Volných směrů. V letech 1945-1971 byla vědeckou pracovnicí Národní galerie v Praze.

Anna Masaryková se přátelila mj. se Sidonií Nádhernou, kterou navštěvovala na zámku ve Vrchotových Janovicích. Zde se seznámila i s vídeňským spisovatelem Karlem Krausem.

Je autorkou řady monografií: Corot (1937), Antonín Hudeček (1942 – pod pseudonymem Anna Brynychová), Jan Slavíček (1946), Eugène Delacroix (1947), Josef Mařatka (1958), Antonín Slavíček a Kameničky (1961), České sochařství XIX. a XX. století (1963). Napsala a publikovala též mnoho studií a článků v odborném i denním tisku. Uspořádala řadu výstav a zpracovala četné výstavní katalogy (např. vynikající esej v katalogu výstavy Josefa Šímy). V letech 1987-88 se podílela na obnovení Masarykovy společnosti, od. r. 1992 byla její čestnou předsedkyní. Anna Masaryková zemřela v Praze 18. 3. 1996.

Text pro řadu Psáno kurzívou upravil redaktor Petr Turek z doslovu Anny Masarykové ke knize Pierra Courthiona Delacroix. Pořad vysíláme při příležitosti stého výročí narození české historičky umění Anny Masarykové.