Anna Beata Háblová: Není světlo jako světlo
„To do tmy stihnete!“ Říká nám kamarádka a posílá mě s rodinou na vrchol skal. Dcera i po celodenním výletování stále ještě vypadá, že to zvládne, tak proč ne. Procházíme kolem pár chalup, které hostí jen víkendové výletníky, protože kromě rodiny naší kamarádky Pavly tady skoro nikdo už trvale nežije.
Jdeme po zelené značce až tam, kde se začínají vrstvit pískovcové kameny. Už se ale smráká, les tmavne a je hůř vidět. Pořád ale máme naději, že to nějak stihneme, podle ukazatele je to jen pár kilometrů. Čas kvapí, dcera se kupodivu drží, zato já jdu stále pomaleji a pomaleji.
Čtěte také
U jednoho z šutrů potkávám kluky, kteří něco fotí. Dobrá záminka, jak na chvíli zastavit, je pohovořit s nimi o jejich práci. Jsou fotografové a fotí prý i architekturu. Dávají mi své vizitky, ale celá situace je jim průhledná, potřebovala jsem se především zastavit. Smějeme se tomu, ale tma je mi v zádech, nakonec si už opravdu musím pospíšit.
Doženu rodinu, která už je dávno nahoře a pokračuje na vrchol rozhledny Čáp. Je to nejvyšší bod v okolí, ze kterého se krajina otvírá jako talíř, jako čerstvě namalované plátno. Na obzoru se leskne poslední červená skulina, a pak už to jde všechno ráz na ráz. Krajina tmavne, černá a foťák jí bere už jen jako rozmazaný impresionistický obraz. Odtrhnout se od místa zas tak rychle nejde, takže tma na nás padne jako deka, jako jeden z kamenů. Chvíli jdeme v šeru, dokud to ještě zbytky světla dovolí, pak už je nutné zapnout baterku na mobilu.
Čtěte také
Než to udělám, chvíli ve tmě postojím. Čerň je absolutní a uhrančivá. Nevidět na krok člověk žijící ve městě už skoro ani nezná. Města v noci svítí jako o život, protože v mnohých jejich zákoutích také o život jde. Z noční mapy světa lze také mnoho vyčíst. O hustotě sídel, jejich velikostech nebo vyspělosti. Ty nejchudší části Afriky a Jižní Ameriky jsou ponořené do tmy, ty bohatší části světa naopak žhnou jako paprskovitá nervová tkáň. Na noční mapě je také například vidět propastný rozdíl mezi západní a východní Amerikou, nebo řeku Nil zahlcenou loděmi.
Podle mapy světelného znečištění, neboli Falchiho atlasu umělého jasu oblohy, se ovšem přírodně tmavá obloha nenachází ani tady na Broumovsku, a dokonce ani nikde jinde v Čechách. Nejbližší taková místa jsou snad jen v Rakouských Alpách nebo na Slovensku. Kvůli světelnému znečištění je tak možné vidět ve městech a jejich okolí jen ty největší hvězdy, zatímco v nejtmavších částech Čech jich lze spatřit o jeden až dva tisíce víc.
Čtěte také
Střídání světla a tmy pomáhá regulovat vnitřní biologické hodiny člověka, které když nefungují tak jak mají, mohou způsobovat nespavost. Nadměrné vystavení dennímu nebo umělému světlu také podporuje deprese. Například výzkumy prováděné na severu Finska prokázaly větší počet sebevražd během polárního dne. Se světlem ve městech lze ale pracovat tak, aby se omezil jeho nechtěný rozptyl. Třeba jen výběrem osvětlení, které směřuje seshora dolů a ne naopak, nebo používáním pohybových čidel.
„Tak pojď už!“, uslyším někde ve tmě před sebou. Rozsvítím baterku. Síla světla dokáže vést a dovést, a přitom mi jeho intenzita v tomto prostředí připadá tak nepatřičná.
Dojdeme zpátky k chalupě kamarádky. Ve skalách žije bez hromadné dopravy, a někdy také bez vody, když ve studni dojde. A dochází čím dál častěji a to i v ročních obdobích, kdy by to člověk nečekal. Ubývající voda v místech, kde vždycky byla, je jako píchnutí pod žebrem. To, že by jednou mohla voda scházet všem, člověka žijícího ve městě málokdy napadne, pokud vůbec. Vypnu baterku a ohlédnu se do nitra černého lesa. Světlo civilizace dokáže vést, ale někdy osvětluje tak, až to otupí smysly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
