Anna Beata Háblová: Architektura hudby

8. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zeď měla být původně pokrytá muralem

Kudy jít do hudby? Prosím tudy a pak dál. Aby za to stál dlouhý výlet. Praha by se měla podílet na vzniku Vltavské filharmonie. Aby se do ní vešlo celé těleso harmonie, disharmonie i komunitní centrum. Takový kulturní dům celého národa, veřejné hudební vřídlo.

Myšlenka vyrostla zespoda, sám Spolek pro výstavbu koncertního sálu už existuje víc než deset let. A kromě něj se v rámci participace přimísili místní a i jejich křídlo zahájilo let.

Čtěte také

Nový skelet hudby by měl být jako pecka v dužině. Nastartovat rozvoj Bubnů a změnit místo v úžině mezi Letnou a Holešovicemi, kde se Magistrála dívá na Vltavskou brýlemi sjezdů. Vltavská je sjížděná a sama se sjíždí, těch odjezdů tramvají, vlaků, metra a lodí. Všichni závodí jako parkouristi v přemetech. Jeden z parkouristů se na mě dívá, jestli se dívám, jak hodí hřbet do vodorovné polohy. Nohama opíše oblouk, jen lehce se dotkne další betonové opory a pak doskočí a znovu se ujistí o mém dohledu.

Vltavská filharmonie je ale stále v dalekém výhledu. Zatím je vypsaná mezinárodní architektonická soutěž, ale i to je dobrá zpráva. Přála bych si dočkat se rána, kdy bude tato stavba stát. Protože Praha potřebuje současnou architekturu jako sůl, jako aparát, který se bude ohlížet na to, jaká byla tato doba. Bude se ohlížet po nás. Zas a znova doufám. Protože Vltavská je zatím jako odložené dítě. Uprostřed dopravního uzlu potřebuješ péči, někoho, kdo uvidí tě jako dobrou bytost, krásné místo. Místo toho z prefabrikovaných dílců visí unavené keře jako paže sprejera v mezeře noci. Přes sebe se vrství grafity, je jedno, jestlis to byl ty, kdo mi to včera přesprejoval.

Čtěte také

Filharmonie nemusí být výstřední, jako bys akceleroval ocel se sklem. Může být výjimečná jen tím, jak v sobě chytře spojí všechny proudy. Hroudy aut, zrcadlení řeky, akusticky vyladěné sály. Ze zahraničních ateliérů byli přizváni Snøhetta, Jean Nouvel nebo SANAA. Česká scéna už také informace nasála a do konce září se může přihlásit. Porotu bude mimo dalších krášlit architektka Kodaně Tina Saaby nebo Josef Pleskot. Přeskok dalšího atleta se zase povedl, pod šedou clonou mraků na konci léta mi zvedl náladu. Betonová smyčka by si ale měla najít náhradu. Než se začne stavět hudebně komunitní svět, uběhne ještě dalších deset let.

Velké výseky města se musí řešit v celku, a proto oblast Bubny-Zátory má vizi, která visí v plánech. A filharmonie udává směr, jako bys zahlédl v ponurých ránech magnetickou střelku.

autor: Anna Beata Háblová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?