Anna Beata Háblová: Kilometry krabic

11. únor 2021

Od té doby, co nelze jezdit do zahraničí ani se ubytovat někde jinde než doma, objevuji s rodinou okolí naší východní pražské periferie, o které jsem si vždycky myslela, že je to více méně jen placka přesmažená dálnicemi a přesolená množstvím obchoďáků a supermarketů.

Překvapilo mě, že máme v blízkosti zaplavené bývalé pískovny kolem Labe, pár přírodních parků s rybníky nebo rozhlednu u Úval. Co mě ovšem také překvapilo, je, kolik skladů kolem cest nám tady vykvetlo do šedé monochromní jednoty a krásy.

Čtěte také

Ani nevím, kde se tady najednou vzaly ty kilometry krabic, které člověk sleduje z okýnka auta a vlastně ani není schopen určit, jestli už tady stojí měsíc, rok, nebo deset let. Byly postaveny v tichosti a rychlosti a teď tady dlí jako záhadná samozřejmost, jako by tu jejich monumentální těla byly odjakživa. Tam, kde dřív byla pole, jsou pole skladišť, protože Česko spolu s Polskem, Slovenskem a východním Německem slouží jako překladiště pro celou Evropu. Objednám-li si nějaký produkt z Ameriky přes německý e-shop, je dost dobře možné, že si chvilku poleží v mém sousedství, následně odjede do Německa, a teprve pak přijde až ke mně domů.

Je zajímavé, že proti vzniku skladových hal zatím neexistují žádné petice ani jiné formy odporu. Možná je to tím, že zdánlivě nic neničí a nevypouštějí do ovzduší ani do řek. Jejich účelem je jen uchovávat a překládat všechno od ponožek přes hračky až k televizím. Jsou to neviditelné a prodloužené ruce konzumu. Neuvědomujeme si, že jediným kliknutím v internetovém obchodě spouštíme mechanismus procesů, který potřebuje takovýto masivní aparát.

Čtěte také

A jak Miroslav Pazdera v knize Ocelová města popisuje: „Logistická hala neboli distribuční centrum je uzlovým elementem celého aparátu. Je hmotným svědkem racionalizace, standardizace a vypočítavé povahy logistiky. Není překvapivé, že pojem logistika byl poprvé použit ve vojenském kontextu. Termín označoval organizaci vojsk. Budova distribučního centra je tou nejjednodušší a nejlevnější možnou architekturou, která zastřešuje co možná největší plochu, na níž se třídí, balí a kontroluje zboží na své cestě od výrobce ke spotřebiteli.“

To, co nám ale logistická centra berou, jsou pole. Hektary polí. V současné době postihují lidstvo napříč kontinenty i zeměmi povodně a sucha a nezastavěná půda hraje ve vyrovnávání abnormálních klimatických jevů významnou roli. Půda je především médium, které vsakuje vodu, zadržuje ji, čistí ji a uchovává pro rostliny, živočichy a lidi. Pokud si jí budeme stále odkrajovat, nečeká nás nijak příznivá budoucnost, jak potvrzuje kniha Ocelová města, která se tématem skladů zabývá.

Čtěte také

„Kde se vzali ty lidi na zastávce?“ ptá se mě manžel při cestě na další krátký covidový výlet, když míjíme autobusovou zastávku plnou lidí. Zdánlivě nic tady široko daleko není, ani město, ani vesnice. Žádné pracovní příležitosti. Zdánlivě. Jen silnice, haly a útržky polí.

Když se začne stmívat, horizontální hranoly položené v krajině se rozsvítí jako přistávací dráhy. Pak se pomalu zvedne mlha a všechno se za okýnkem auta rozpije do valérů šedé a černé, a spojí se s našimi vzpomínkami na pomalu tekoucí řeku, u které jsme se přece jen na chvíli nadechli.

autor: Anna Beata Háblová
Spustit audio