Alfred ve dvoře ukrývá nejen šelmy. Režisér Jiří Adámek Austerlitz sem přivede i rozhlasové Pussy Riot
Co lze vytěžit z hraniční zkušenosti napadení medvědem? Inscenace Předřeč šelmy vychází z autobiografické prózy francouzské antropoložky Nastassji Martin a zachycuje mystickou dynamiku prolínání přírody a civilizace. Režisér Jiří Adámek v divadle Alfred ve dvoře po její premiéře představí i scénické nastudování rozhlasové kompozice Matko Boží, vyžeň Putina, inspirované punkovou modlitbou kapely Pussy Riot. Na Vltavě byla premiérově uvedena, nyní soupeří na Prix Europa.
„Celé je to udělané pro tři herečky, ohromně muzikální (ostatně dvě z nich jsou v té opeře Předřeč šelmy…), a osmičlenný ansámbl s dirigentem. A teď jsme dělali nejdřív skicu v Brně, pak celou tu padesátiminutovou kompozici pro rozhlas a já sledoval tu neuvěřitelnou koncentraci těch tří holek. Jak se dolaďovaly k sobě, jak domýšlely ty věci úplně do detailu - teď odstínit, něco je rytmické, něco je zpívané, něco je až jakoby do satiry, takové jako uceďované bonmoty… A ta energie, která z nich jde, z té trojice, je opravdu ohromující, že jsem se rozhodl to vlastně nezdobit ničím. Že prostě tam bude dirigent s osmičlenným ansámblem a tyhle tři herečky u pultíku a vydají ze sebe všechno v téhle necelou hodinu trvající věci,“ popisuje autor a režisér v jedné osobě cestu projektu Matko Boží, vyžeň Putina z rozhlasového studia na divadelní prkna.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
