Alena Scheinostová: Maličkosti

31. srpen 2018
Klíče vám půjčí v Informačním centru Veselý výlet v Temném Dole

Od té doby, co anglický spisovatel Gilbert Keith Chesterton okouzlil veřejnost konceptem Ohromných maličkostí, které dělají svět blízkým, má jich kdekdo plnou pusu.

Jeho úvahy nad břečťanem či křídou, cihlou anebo paradoxem sepsané pro Daily News v roce 1909, vzbudily napříč generacemi obdiv k takovým nepatrnostem, jako je každodenní východ slunce, fungující stroje, a nakonec – u zvláště tvůrčích a odpoutaných jedinců – třeba i maličká a nepatrná, zato pořádně nabitá kreditní karta, kterou teprve nyní, intelektuálně vybaveni, dokážou s vtipem ocenit. Sousloví dostalo křídla a rozletělo se do sfér, kde si podávají ruce myšlenka a klišé.

Přesto mnohé maličkosti, bez kterých by byl svět přinejmenším o dost nepohodlnější, zůstaly dosud trestuhodně opomenuty. Často jde o věci tak nepatrné, že ani nemají jméno.

Ranní úvaha Aleny Scheinostové: O tom nesmyslném spěchu

03280652.jpeg

Ani parlamentní volby nedovedou vyvolat tak všeobecnou pozornost, jako to umějí Vánoce.

Tak schválně: jakpak se u všech všudy jmenuje takový ten kousek bílého plastu, kterým se z lisu na česnek vytlačí rozmačkané zbytky stroužku? Stojí pár korun a v domácích potřebách bývá zastrčený v košíku někde bokem, spolu s mucholapkami a podložkami na čajové sáčky. Nicméně než se nenávratně ztratí v kuchyňském šupleti pod nánosy kvedlaček, čínských hůlek na rýži a dortovými noži, jak umně urychlí mytí nádobí po salátových hodech a o co rychleji se s ním likvidují následky smažení bramboráků!

Nebo hned škrabka na brambory. Drobnost, která se z kuchyně kamsi vytratí hned po čistítku na česnekový lis nebo ji omylem vyhodíte s hromadami slupek, protože je od nich velikostí skoro k nerozeznání.

Nezapomenu na tu žlutou s párcentimetrovou čepelí, ke které byl šroubky přichycen tenký proužek, aby pod ním mohly slupky podjíždět, jedna jako druhá, svinuté do souměrných spirálek. Těch bramboráků, které jsme díky ní mohli nasmažit! Pak šroubky urezly a od té doby už mi chvíle nad bramborami nikdy nepřipadaly tak umělecké. A žádná výkyvná, otočná, keramická ani antiadhezní škrabka dneška už to nezachrání.

Ranní úvaha Aleny Scheinostové: Vstaň a začni znova

Piero della Francesca: Vzkříšení

Už jen několik dní, a bude po nich – po Velikonocích.

Je tu i držák se třemi hroty, na který nabodnete horkou bramboru, a ta se při loupání nerozpadne ani vám nepopálí prsty. Kam se na něj hrabe prostá vidlička! A zase jde o tak nenápadnou věc, že se mi nevybaví jméno. „Takové to napichovátko se třemi žbrdlíky“ prý čeští výrobci neznají a „nerezový bodec chromový“ přijde zoufale nevýstižný zase mně. Zvláštní, když řeknu dceři „podej mi takový ten tentonoc“ a zamávám bramborou, okamžitě pochopí, která bije.

Ale abychom se pořád nedrželi v kuchyni a nakonec nám po té hromadě česneku, mastných placek a brambor na loupačku nebylo špatně. To bychom pak museli sáhnout po další skvělé maličkosti, zatavené v blistru, kterou pro tyhle případy vydávají v lékárně. Maličkostí přímo ukázkovou je totiž klíč. Kousek plochého kovu, s malinkými zabroušenými zoubky, připevněný v lepším případě na o malinko větší kroužek. Jen seznam míst, kde všude už jste klíče zapomněli, ho ale délkou překoná mnohonásobně.

Víte už z praxe, proč z toho auta nevystupovat přímo nad kanálem? Proč lovit klíče z tašky nad hlubokou závějí není právě šikovné a že podšívka hodně dlouhého kabátu má díru právě v té kapse, do které strčíte klíč od hotelového pokoje? O klíčku od skříňky na plovárně snad ani mluvit nebudeme. Malá věc – a tolik bouřlivých citů!

A co teprve, když vám klíč vtiskne do ruky něčí teplá ruka a k tomu padnou slova: „Zastav se kdykoli – a můžeš i zůstat“?!

Spustit audio
autor: Alena Scheinostová