Alejo Carpentier: Varování

Kubánský spisovatel Alejo Carpentier, syn francouzského architekta a ruské učitelky jazyků, kteří se seznámili ve Švýcarsku a na Kubě žili od roku 1902, se narodil v Havaně 26. 12. 1904. Dětství a mládí prožil na Kubě, později cestoval s matkou po Evropě a navštívil s ní i Prahu. V Havaně studoval architekturu a hudbu, ale pro politickou činnost proti diktátoru Machadovi byl pronásledován, až se mu za přispění básníka R. Desnose podařilo 1928 odplout do Francie. Zde se pak v Paříži přátelsky stýkal především se surrealisty, pokračoval ve studiu hudby a pracoval mj. v rozhlase.

Za druhé světové války se po dlouhém putování vrátil na Kubu, ale roku 1945 za dalšího diktátora Batisty opět ostrov opustil a usadil ve Venezuele. Na Kubu se vrátil až po vítězství Castrovy revoluce, vstoupil do komunistické strany a zastával významné kulturně-politické funkce. Nakonec byl jmenován kulturním radou v Paříži, kde zůstal až do své smrti 24. 4. 1980.

Alejo Carpentier|foto: Sofía Gandarias, VEGAP,Profimedia

Carpentier umělecky dozrával pod silným vlivem surrealismu, na skutečnou spisovatelskou dráhu se vydal až ve svých 45 letech, kdy vydal krátký román Království z tohoto světa (1949, česky 1960). V předmluvě poprvé použil termín, který se začal překládat jako „magický realismus“, termín, jímž označoval úchvatně překvapivou skutečnost latinskoamerického světa, zvláště z pohledu cizince, Evropana, jímž sám částečně vlastně byl.

Carpentierovy romány jako Ztracené kroky (1953), Výbuch v katedrále (1962), Náprava dle metody (1974) či Svěcení jara (1978) jej pak proslavily po celém světě jako mistra osobité prózy.

Jeho umění se výrazně uplatňuje i v kratších pracích, kde si dovoloval i zajímavé experimenty s dějovým časem a používal i postupů z hudební oblasti. V povídce s názvem Varování Carpentier zajímavým způsobem pracuje s biblickými a starověkými mýty. Vybrali jsme ji z knihy Válka s časem (Odeon 1967).