Marie Šedivá: Útěk. Věra Galatíková jako kněžna Marie Volkonská ve hře připomínající statečnost žen děkabristů

Po nezdařeném pokusu skupiny šlechticů a důstojníků svrhnout nového cara Mikuláše I. v prosinci 1825 následovalo hromadné zatýkání. V procesu s děkabristy bylo odsouzeno přes pět set lidí, vesměs z předních šlechtických rodin. Mezi nimi i kníže Sergej Volkonský, který se sotva před rokem oženil s mladou kněžnou Marií Rajevskou.

Když byl kníže odsouzen k nuceným pracem a vyhnanství na Sibiř, jeho žena se ho přes nesouhlas vlastní rodiny rozhodla do vyhnanství následovat. Přestože to znamenalo mimo jiné svěřit čerstvě narozeného syna Nikolaje příbuzným a na desítky let opustit civilizovaný svět.

„Občas dělám lektorské posudky pro Lidové nakladatelství. Tak se mi dostal do rukou časopis Sibirskije ogni a v něm moc zajímavé dokumenty o životě žen děkabristů v sibiřském vyhnanství. (…) Sedávala jsem ve Slovanské knihovně a četla paměti kněžny Volkonské, psané ještě předrevolučním pravopisem. Znovu jsem si přečetla Tyňanovo Osudné náměstí a další knížky. Uvědomila jsem si, že Tolstého Vojna a mír je vyprávění o mládí těchto pozdějších revolucionářů. Jejich osudy i obdivuhodný život jejich žen (mne z nich zaujala nejvíc Marie Nikolajevna Volkonská) jsou i dnes vzrušující a dojemné,“ říká Marie Šedivá o vzniku své rozhlasové hry Útěk v rozhovoru s Alešem Fuchsem v časopise Scéna (4/1976).