Adam Gebrian: Mám rád, když se mnou o architektuře chtějí mluvit lidé, kteří by se jí jinak nezabývali

Adam Gebrian je spolu s Davidem Vávrou pravděpodobně nejznámějším popularizátorem, ale také kritikem architektury a dění ve veřejném prostoru. Na rozdíl od staršího kolegy Vávry se ale aktivnímu navrhování budov nevěnuje, ačkoliv obor na Fakultě umění a architektury v Liberci vystudoval.

Ondřej Cihlář a Adam Gebrian ve Vizitce |foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

V jediném domě, který Gebrian navrhl, bydlela jeho tchýně, která ho později prodala čtyřčlenné rodině. Ačkoliv se návrh povedl, Adam Gebrian zjistil, že vymýšlení nových staveb není jeho osud. „Když jsem se o tom v roce 2008 rozhodoval, trvalo mi to asi dva měsíce. Pouštěl jsem tehdy se do oboru, který neexistoval, ale připadalo mi, že to má smysl,“ vzpomíná na start své současné „osvětové“ kariéry.

Rekonstrukce by měli dělat ti nejlepší

Ačkoliv na zajímavé i špatné projekty hojně poukazuje na různých mediálních platformách, jeho cílem primárně není zjednán nápravy. „Můj cíl je přimět lidi cestou z práce k zamyšlení nad tím, co vidí. Chtěl bych, aby se ptali sami sebe, jestli to opravdu musí být takhle, jestli je třeba stále stavět něco nového. Nebo jestli by nepomohla rekonstrukce. Mám strašně rád, když se mnou o architektuře chtějí mluvit lidé, kteří by se jí pravděpodobně normálně vůbec nezabývali. To se mi děje, oslovil mě třeba městský policista, šatnář nebo pán z cateringu. Chtěl bych zkrátka rozvést dialog o architektuře mezi lidmi, kteří mají tendenci tvrdit, že tomu nerozumí a že sami nemohou nic ovlivnit. Můžou, ale musí se o to snažit.“

Adam Gebrian před vysílačem Ještěd|foto: Radio Wave

Za povedené architektonické projekty z poslední doby považuje například pražskou polyfunkční budovu Drn na Národní třídě anebo Palác Špork u Obecního domu od Stanislava Fialy. Na opravdu dobrou rekonstrukci staveb z období minulého režimu ale stále čeká.

„Velké kvalitní rekonstrukce by si zasloužily hotel Thermal, obchodní dům Kotva nebo třeba havířovské nádraží,“ vypočítává. Rekonstrukci tak svébytných staveb je podle něj lehké zpackat, a proto by na tuto práci měli být najímáni ti nejlepší architekti. „Jsou tady takoví architekti, kteří tyto domy mají ve velké úctě a oblibě. Kdyby je někdo požádal, aby k opravě přispěli, udělají to dobře, protože jim na tom bude záležet.“

Čtěte také

Stanislav Fiala: Architektura je hra. Když člověk umí improvizovat, nikdy se nezadrhne