Adam Gebrian: Mám rád, když se mnou o architektuře chtějí mluvit lidé, kteří by se jí jinak nezabývali
Jako malý kluk hrál v tenise raději dvojhru než čtyřhru, protože se mu líbila odpovědnost za předvedený výkon. Této teorie se drží dodnes. Tvrdí, že k tomu, abychom byli obklopení kvalitními, dobře postavenými nebo zrekonstruovanými stavbami, může přispět úplně každý. Stačí být důsledný a zajímat se o dění kolem sebe. Adama Gebriana pozval do Vizitky Ondřej Cihlář.
Adam Gebrian je spolu s Davidem Vávrou pravděpodobně nejznámějším popularizátorem, ale také kritikem architektury a dění ve veřejném prostoru. Na rozdíl od staršího kolegy Vávry se ale aktivnímu navrhování budov nevěnuje, ačkoliv obor na Fakultě umění a architektury v Liberci vystudoval.
V jediném domě, který Gebrian navrhl, bydlela jeho tchýně, která ho později prodala čtyřčlenné rodině. Ačkoliv se návrh povedl, Adam Gebrian zjistil, že vymýšlení nových staveb není jeho osud. „Když jsem se o tom v roce 2008 rozhodoval, trvalo mi to asi dva měsíce. Pouštěl jsem tehdy se do oboru, který neexistoval, ale připadalo mi, že to má smysl,“ vzpomíná na start své současné „osvětové“ kariéry.
Rekonstrukce by měli dělat ti nejlepší
Ačkoliv na zajímavé i špatné projekty hojně poukazuje na různých mediálních platformách, jeho cílem primárně není zjednán nápravy. „Můj cíl je přimět lidi cestou z práce k zamyšlení nad tím, co vidí. Chtěl bych, aby se ptali sami sebe, jestli to opravdu musí být takhle, jestli je třeba stále stavět něco nového. Nebo jestli by nepomohla rekonstrukce. Mám strašně rád, když se mnou o architektuře chtějí mluvit lidé, kteří by se jí pravděpodobně normálně vůbec nezabývali. To se mi děje, oslovil mě třeba městský policista, šatnář nebo pán z cateringu. Chtěl bych zkrátka rozvést dialog o architektuře mezi lidmi, kteří mají tendenci tvrdit, že tomu nerozumí a že sami nemohou nic ovlivnit. Můžou, ale musí se o to snažit.“
Za povedené architektonické projekty z poslední doby považuje například pražskou polyfunkční budovu Drn na Národní třídě anebo Palác Špork u Obecního domu od Stanislava Fialy. Na opravdu dobrou rekonstrukci staveb z období minulého režimu ale stále čeká.
„Velké kvalitní rekonstrukce by si zasloužily hotel Thermal, obchodní dům Kotva nebo třeba havířovské nádraží,“ vypočítává. Rekonstrukci tak svébytných staveb je podle něj lehké zpackat, a proto by na tuto práci měli být najímáni ti nejlepší architekti. „Jsou tady takoví architekti, kteří tyto domy mají ve velké úctě a oblibě. Kdyby je někdo požádal, aby k opravě přispěli, udělají to dobře, protože jim na tom bude záležet.“
Čtěte také
Jak Adam Gebrian přijímá kritiku, jak vnímá architekturu města Zlína, ve kterém vyrůstal, jaké poznatky si přivezl ze studijní cesty v Holandsku, jak uvažuje o architektonické stránce nových linek pražského metra a proč rád poslouchá nahrávku živého koncert kapely Nirvana? Poslechněte si celou Vizitku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Martin Františák: Mlčení. Příběh chátrajícího statku, který ovládá nejstarší člen rodu
-
George Farquhar: Galantní lest. Hvězdně obsazená komedie o dvou zchudlých londýnských kavalírech
-
Václav Kahuda: Proudy. Ponořte se do spodních vod života a jeho literatury v Četbě s hvězdičkou
-
O velké vášni a Dámský večer. Dvě povídky prozaičky, romanopiskyně a publicistky Růženy Svobodové
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
