Adam Borzič: S Thomasem Moorem v alchymické nádobě duše
Minule jsme zažili let svobodného ducha, tentokrát se ponoříme se do alchymické nádoby duše, jak ji poznávám v díle amerického psychoterapeuta Thomase Moora. Snad žádný jiný žijící terapeut mě tolik neovlivnil jako tato 82. legenda archetypální psychologie. Moorův přístup k duši vyvěrá z žité duchovnosti, a má v cyklu úvah o bdělé spiritualitě své místo.
Navíc před časem vyšel český překlad jeho knihy Terapie duše, která shrnuje jeho celoživotní práci, a pro každého, koho psychoterapie zajímá, představuje cennou potravu.
Čtěte také
Moorův přístup čerpá z širokého záběru. Vedle hlubinné psychologie C. G. Junga a jeho pokračovatele, Jamese Hillmana, jej ovlivnil zejména na osobu orientovaný přístup Carla Rogerse. Moore ve své terapeutické praxi a ve svých knihách čerpá také z mytologie, umění, poezie a celé palety světových náboženství. Jakkoli se hlásí ke katolictví, v jeho široké duši nachází místo i zenový buddhismus, taoismus, súfismus a tradice amerických Indiánů.
Stejně jako Hakim Bey, o němž jsem mluvil minule, i Moore je otevřený synkretik. Svůj velkorysý přístup k duši i spiritualitě čerpá z renesanční Florencie. V pozadí jeho díla nalezneme magickým sluncem prozářený stín katolického kněze a mága Marsilia Ficina. Sám byl jedenáct let mnichem v katolickém klášteře.
Čtěte také
V čem je Moorův přístup k duši tak osvěžující? V epoše redukcionismu a materialismu inspiruje hlubinnou úctou k duši jako takové. Moore odmítá duši redukovat na funkční ego. Duše je mu tajuplnou záletnicí, která v sobě nese snad vše živé. Zná nebeská světla i temné vody podsvětí, je doma v tajemstvích, v barvitých vztazích, v příbězích, v kouzlech a poezii. „Raději bych měl duši nemocnou než žádnou,“ pronesl jednou Moore.
Moore opakovaně varuje, abychom nepodléhali mesiánskému pokušení záležitost duše vyřešit: „Moderní psychologie a terapie v sobě mají často sice nevyslovený, ale za to jasný spasitelský tón. Jakoby nám říkaly, že když se naučíte být asertivní, milovat, hněvat se, vyjadřovat své pocity, meditovat nebo dívat se na věci s nadhledem, vaše problémy zmizí.“ Avšak pro Moora je takový přístup neuctivý. Smyslem terapie není duši zachránit, ale citlivě o její tajemství pečovat, naslouchat jejím hlubinám a nechat se vést po jejích křivolakých cestách. Moorova nejslavnější kniha, k jejímuž českému vydání napsal předmluvu Tomáš Halík, se jmenuje Péče o duši.
Čtěte také
Moorovi je blízká alchymie a magie. Mohli bychom jej nazvat terapeutem okouzlení. Terapeutova práce spočívá v tvorbě alchymické nádoby, v níž mohou terapeut a klient společně zkoumat duši. Formální aspekty terapie jsou pomocné vnější znaky nádoby. Vlastní obsah terapie je veden úctou k jedinečnosti každé duše a k tajemství života samého.
Proto je v Moorově okouzlené terapii místo nejen pro bolesti, prohry a úzkosti, ale stejně tak i pro extázi a radost, pro tvořivost a úžas. To, co duši léčí, se nachází ve sféře okouzlení. Terapeutickými mohou být láska k lidem i přírodě, zápas o spravedlnost, nebo tvorba. I proto Moore vášnivě naléhá na terapeuty, aby rozjímali o mýtech, četli poezii a romány, pozorně sledovali umění a čerpali ze světových spiritualit a zajímali se o společnost. Jeho alchymické mistrovství umí odhalit krásu i v potemnělých oblastech života, jak o tom svědčí jeho vrcholné práce Temné noci duše a Temný erós.
Čtěte také
Jeho okouzlená terapie koření v strhující lidskosti, kterou z Moorových knih a videí lze cítit. Závěrem uvedu pasáž z knihy Návrat okouzlení, kterou pokládám za jednu z nejkrásnějších, jaké byly kdy o terapii napsány:
„Ve stavu okouzlení přestáváme hovořit a začíná promlouvat duše, přestáváme konat a jedná duše, přestáváme vysvětlovat a duše se před námi sama odhaluje. Zastavit se a umožnit to však není snadné, především tváří v tvář utrpení. Moji klienti za ta léta dělali spoustu věcí, kterým jsem ve jménu profesionální cti mohl udělat přítrž: nosili mi dárky, zavírali se do skříně, halili se do záclon, lezli pod židle, zpívali, usínali uprostřed konverzace, jedli a pili, přicházeli v přestrojení, vymýšleli si nová jména, flirtovali, rozčilovali se, přestávali, začínali znovu, vzdávali to a stávali se mými přáteli. Tento druh práce, který duši poskytuje prostor, je fascinující.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
