5. října 2011

I když akordeon je nástroj relativně nový, díky své všestrannosti a snadné přizpůsobivosti se stal typickou součástí skupin vycházejících z lidové hudby. Akordeon najdeme snad ve všech zemích Latinské Ameriky, stejně jako v Portugalsku i Španělsku. Sestavu Danças Ocultas tvoří ji hned čtyři akordeonisté: kritika jejich tvorbu označuje termínem "impresionistická lidová hudba", což má svůj důvod, čtveřice si vytvořila vlastní, vysoce originální styl, velmi sofistikovaně navazující na tradice portugalského venkova. Název alba Tarab pochází z arabštiny, a označuje propojení hudby s poesií, tancem, a v obecném smyslu vyjadřuje sílu, kterou hudba dokáže ovlivnit lidské emoce.

Héptimo

O Diabo Tocador

Hudebníci z Dancas Ocultas si z širokého sortimentu akordeonů nezvolili tu nejrozšířenější tahací harmoniku s klaviaturou, ale o něco vzácnější akordeon diatonický, který obě ruce ovládají pomocí knoflíků. V minulosti pro tento nástroj adaptovali i některá témata z klasické hudby, včetně melodií z Verdiho Aidy. Album Tarab, které dnes posloucháme, ale obsahuje výhradně vlastní skladby hudebníků.

Fábula

Rumor

Název čtveřice Danças Ocultas lze přeložit jako Okultní či skryté tance, což ale neznamená, že by se skupina inspirovala černou magií. Přesnější výklad by byl, že skupina hraje hudbu k tancům, které budou teprve vynalezeny. Podobně invenční přístup mají hudebníci i ke svým nástrojům. Když například zjistili, že k vyváženosti svého zvuku potřebují přidat basový akordeon, který do té doby neexistoval, nechali si ho na zakázku vyrobit.

Tarab

Esse Olhar

Aragem

luzAzul

Autor (vše, pokud není uvedeno jinak): Artur Fernandes