4. 6.
Piccola Banda Ikona - Marea Cu Sarea Itálie je díky svým zeměpisným dispozicím i kulturní historii bohatá na lokální dialekty, z nichž mnohé se dlouho dochovaly i díky tomu, že ke sjednocení Itálie došlo ve srovnání s jinými velkými evropskými zeměmi jako je Španělsko i Německo mnohem později. Ale vedle dialektů pevninské Itálie existovala i námořní hantýrka zvaná Sabir, která měla funkci jako lingua franca, tedy univerzální dorozumívací jazyk v na lodích i přístavech Středomoří, od Valencie přes Marseille a Janov a Palermo až po Pireus a africké pobřeží obývané piráty. Jazyk Sabir vstoupil i do literatury prostřednictvím Moliérovy komedie Le Bourgeois Gentilhomme (Jeho urozenost pan měšťák), a udržel se až do počátku 20. století. Písně v tomto dnes již mrtvém jazyce zařadila své nové album italská skupina Piccola Banda Ikona.
Elee 07:02
Marea Cu Sarea 04:34
I když název jazyka Sabir zní orientálně - arabsky toto slovo znamená trpělivost - v tomto konkrétním případě je název odvozen z portugalského slova sabor, znát. Na albu je i píseň pojmenovaná Sabir, inspirovaná lidovou melodií jemenských Židů.
Sabir 04:45
Famu Chiovere Sali 04:48
Na albu ale najdeme i současná námořní témata: v následující skladbě skupina vzpomíná na osud 17letého mladíka z Jižní Indie, který spolu s dalšími imigranty zahynul před 12 lety o Vánocích na moři poblíž pobřeží Sicílie.
Anpalagan 04:32
My Favourite Things 05:40
Benda benda 5.04
Amara Terra Mia 06:02
Nejposlouchanější
-
Dobrá zpráva, Ocucanej konec, Seniorský balet a další povídky Marka Epsteina
-
Kdy pravda podobá se prstu na ústech. Jan Skácel jako básník v překladech děl od Sofokla po Lorcu
-
Herbert George Wells: Válka světů. Průběh brutální invaze Marťanů na Zemi na konci 19. století
-
Milan Uhde: Zjasněná noc. Hra o muži, který neuměl spát, k autorovým 90. narozeninám
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.