3 dny v Quiberonu. Nostalgie nebyla nikdy tím, čím bývala
Komplikovaná osobnost herečky Romy Schneider stojí v centru nového dramatu, které pod uměřenou formou skrývá kavalkádu emocí.
Troufám si tvrdit, že i distingovaný cinefil sem tam podléhá jednomu neurčitému puzení: touze spatřit věhlasné herce či herečky bez pozlátka a v nedbalkách. Pakliže chce náš filmový nadšenec udržet vážnost, hned nesáhne po bulvárním tisku s vykřičenými titulky. Místo nich může nahlédnout do knihkupectví či antikvariátů, aby vzápětí spatřil desítky memoárů, serióznějších i neautorizovaných životopisů. Mezi zvláště početné náleží knihy o pulzujícím životě a díle Romy Schneider; o rakouské herečce proslavené rolí císařovny Alžběty, setrvalým úsilím neulpět pouze u této emblematické filmové trilogie, jakož i známé značně neuspořádaným soukromím a předčasnou smrtí. K této osobnosti máme hned čtyři publikace přeložené do češtiny, jak ovšem tušíte, distingovanému cinefilovi bych spíše doporučil snímek 3 dny v Quiberonu (2018) režisérky Emily Atef. Nabízí totiž jak vzrušující, tak podnětný příběh za oponou, tedy v lecčems vznešený a bezmála ušlechtilý bulvár.
Snímek nachází stárnoucí a psychickou rozloženou Romy (Marie Bäumer) na francouzské klinice Quiberon, kam za ní přijíždí jednak věrná kamarádka, jednak dvojice protřelých novinářů s úmyslem udělat rázný rozhovor. Jejich snažení připomíná vzájemnou rétorickou přetahovanou, mísí se v něm cynické cvakání foťákem s terapeutickou rozpravou, která mimoděčně ovlivňuje všechny přítomné. Působivost 3 dnů v Quiberonu pochopitelně značnou měrou utváří výkon titulní představitelky. Hnidopich s lupou tentokrát ani nehlesne: Marie Bäumer vypadá skutečně naprosto identicky a její podání rakouské hvězdy budiž precizně odpozorované. Co je podstatnější, zvolené líčení, účesy a občasně vykukující vrásky sugestivně přibližují z jedné strany otlučenost životem, z té druhé zase prudké změny duševního rozpoložení. Strhávaná a zase pracně nasazovaná maska promlouvá názorně, lhostejno, zda máte šajn o omalovánkovité roli Sissi, od níž se Romy opakovaně distancuje.
Ne/patřičné momentky
Přestože fotoaparát s bleskem míří pouze na jednu tvář, i zbylé tři si z průběhu filmu odnesou ne/patřičné momentky. Sdílí totiž nevyřčenou diagnózu: nevyrovnaná Romy je oběť sebe sama, její zatrpklá kamarádka a světem všeobecně znavený novinář rovněž, byť v méně křiklavém provedení. Snímek vznáší všetečnou otázku, proč právě oni poletují kolem Romy Schneider v posledním tažení. A jelikož tato dilemata postupně nahlodávají i je samotné, umožňují 3 dny v Quiberonu sledovat životní střepy hned u několika postav. Viděno touto optikou sotva překvapí, že vrcholný okamžik nastává, když praktická a racionální kamarádka tráví demaskující konverzaci s obezřetným a mimořádně inteligentním novinářem.
Emily Atef připravila kavalkádu emocí. Přitom stylisticky vyhlíží její černobílý snímek velmi uměřeně, z hlediska uplatnění nevšedních výrazových prostředků dokonce vyloženě dietně, aniž by tím tlumil celkově silné vyznění. Režisérka některými postupy – zejména neodbytnou ruční kamerou – zdařile evokuje hon novinářů za fotkou či informacemi. Závažnější však zůstává dojem neurčité halucinace, která nemizí od prvního záběru až do samotného konce. Opakovaně rozostřené pozadí dění připomíná zpětné rozpomínání na místa a události, nikoli jejich aktuální prožívání. Pocit čehosi ušlého neméně výmluvně posiluje zvuk blízkého příboje nebo několikeré sledování ztěžka se probouzející hrdinky. Její pokoj upomíná na jakési kocovinotvorné doupě, potažmo ideální prostor pro pochybně nostalgické rozjímání. A jak známo, slovo nostalgie umí zatraceně zhořknout.
Jméno režisérky Emily Atef si budeme pamatovat
3 dny v Quiberonu působí realizačně nenápadně, snad až lehce zakřiknutě. Jsou však oním filmem, který by si mohl a měl získat přiměřeně početnou skupinu oddaných zastánců. Vedle okázalejších děl nebude mít v delším časovém horizontu vůbec snadné pořízení, domnívám se však, že postupné zapadnutí by ani trochu neodpovídalo úrovni schopností Emily Atef, jejíž jméno po tomto režijním výkonu přestává být nepovědomé.
3 dny v Quiberonu (3 Tage in Quiberon, Francie, Německo, Rakousko, 2018)
Scénář a režie: Emily Atef
Hrají: Marie Bäumer, Birgit Minichmayr, Charly Hübner, Robert Gwisdek
Distribuce: Film Europe, 115 min.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.