Zvuk v historii. Od Ženevy Jana Kalvína k branám antropocénu
Zvuk provází lidstvo celými dějinami. Z historického hlediska se mu zatím v českém prostředí mnoho badatelů nevěnuje. Jednou z výjimek je Anna Kvíčalová působící na Masarykově univerzitě v Brně a na Centru pro teoretická studia v Praze. O zvuku a jeho recepci s ní hovořil Petr Šmíd.
Zvuk a sluch hrají v dějinách lidstva možná důležitější roli, než si uvědomujeme. Akustika a schopnost naslouchat ovlivňovala recepci kázání reformačních duchovních. Svou roli hrála i při organizaci života kalvinistické náboženské obce.
Pozornosti se dostává fenoménu zvuku i v bádání o moderních dějinách. S nástupem průmyslové revoluce hraje zvuk stále větší roli v každodenním životě. Zvuk přijíždějícího vlaku ruší poklidnou pastýřskou idylu, ale ohlašuje i nastupující pokrok. V divočině je mnohdy vítán, neboť oznamuje blízkost civilizace.
O tom všem i o vzniku prvních občanských spolků proti hluku, snaze vědců archivovat zvuky vymírajících živočišných druhů i zanikajících ekosystémů hovořil Petr Šmíd s Annou Kvíčalovou, která působí na Masarykově univerzitě v Brně a na Centru pro teoretická studia v Praze. Je autorkou knihy Listening and Knowledge in Reformation Europe.
Nejposlouchanější
-
Thomas Bernhard: Prezident. Nekonečná samomluva mocných
-
Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
